Apollón a Dafné

Kdo: -------
Koho v co: Dafné ve vavřínový keř
Proč: Amor zasáhl Apollona šípem lásky ze škodolibosti, kvůli jeho popudlivým narážkám na svou osobu. Apollon se díky tomu bezmezně zamiloval do nymfy Dafné, která si však přeje uchovat věčné panenství.
Apollon ji pronásleduje zamilován a nymfa v zoufalství vyřkne prosbu:

"Otče, ach, pomoz mi, pomoz! A máte-li, řeky, moc božskou, buďto mi otevři zem, neb tuto mou nešťastnou krásu raději zahlaď a znič, když jí jsem se líbila příliš!"

Proměna:

"Sotva skončila prosbu, již hrozná ji strnulost zchvátí, okolo měkkých útrob se opřádá hebounké lýko, kštice se rozrůstá v listí a ve větve paže a ruce, noha, dříve tak rychlá, teď v pevných kořenech vězí, tváře jí koruna halí - jen zářivá krása ji zbyla."

Postavy:

Apollón (-óna): syn Diův (Iovův) a bohyně Léty (Latony), bratr bohyně Artemidy (Diany) narozený na ostrově Délu na hoře Kynthu. Nejslavnější místa jeho kultu byly Délos a Delfy. Měl četné rozmanité funkce. Byl bohem hudby a básnictví, věštectví v Delfách, Klaru v M. Asii, lékařství, bohem pastýřů, rolníků a lovců, slunce a světla - proto mívá příjmení Foibos (světlý, jasný); jako bůh slunečních paprsků ztotožňován s Héliem. Jeho miláček Kyparissos, milenky Dafné, Korónis, Issé, Chioné, Sibylla, jeho synové Faěthón, Asklépios, Orfeus, Filammón. Zasvěcen mu byl havran, dříve bílý; II, 532-595 a vavřín; I, 452-567. Zobrazován býval s lukem nebo kitharou (lyrou).
Amor - (-ora) syn Venušin jako řecký bůh lásky Erós; lat. Se nazývá také Cupido (touha)
Dafné - dcera thesalského říčního boha Péneia