STVOŘENÍ SVĚTA
"Tvůrčí světový duch a bůh pak skončil ten zápas.
Oddělil od nebe země a od zemí oddělil vodstva,
z hustého ovzduší země pak odloučil nebesa jasná.
Když pak je rozuzlil takto a vyňal z té nejasné spousty,
různá jim vykázal místa a svorným mírem je spoutal.
Lehké a ohnivé nebe se vzneslo v obrovskou klenbu,
aby v té nesmírné výši si našlo pro sebe místo.
Nejbližší nebi je vzduch jak lehkostí, tak i svým místem;
hustější nad ně pak země, jež hmotné obsáhla prvky,
pokleska dolů svou tíhou. Kol ní pak poslední místo
zaujal tekutý živel a sevřel pevný kruh země.
Ať to byl kdokoli z bohů, jenž utřídil směsici hmoty
tím, že ji rozťal a rozťatou urovnal do článků světa,
do tvaru velké koule on nejdříve uhnětl zemi,
aby tak ze všech stran měla podobu úplně stejnou.
Poručil mořím se rozlít a vzdouvat se vichřicí prudkou,
pevnině oblité vodou pak dokola stanovil břehy.
Rozlehlé bažiny přidal, i prameny, jezera, řeky,
tekoucí z vyšších míst a vroubené klikatým břehem;
různým směrem jak plynou, zem některé pohltí sama,
jiné dorazí k mořím, kde hladinou volného vodstva
přijaty, místo svých břehů pak bičují pobřeží mořské.
Poručil nivám a polím se prostřít a údolím klesnout,
lesům odít se listím a vyvstat skalnatým horám.
Jako je nebeská koule v své severní části i jižní
do dvou dělena pásem, a prostřední, páté, je horké,
oblohou sevřené břímě týmž způsobem do pěti částí
pečlivě rozvrhl bůh a vytvořil patero pásem.
Pro horko obývat nelze kol rovníku prostřední pásmo,
ve dvou je vysoký sníh; dvě umístil ve středu obou,
smísil tu s chladem i žár a dal jim teplotu mírnou.
Nad nimi klene se vzduch. Oč lehčí je, nežli je země,
oč je lehčí než voda, též o tolik těžší je ohňe.
V něm ať se usídlí mlhy, bůh rozkázal, v něm ať i mračna
sídlí, i hrom, jenž bude pak zachvívat lidskými srdci,
v něm ať se usídlí větry, jež z mračen křesají blesky.
Větrům však nedopřál bydlet sám stvořitel světa, kde
každý
z nich by si přál: i dnes, ač každý rozličným směrem
fouká, lze tomu jen stěží zabránit, aby snad nebyl
rozsápán svět: tak velký svár nevětrných bratrů!
Euros ustoupit musel až na východ, v nabatskou říši,
do perských krajin a k horám, jež u jitřních paprsků leží.
Západní kraje a břehy, kam slunko již chladněji svítí,
Zefyru staly se panstvím. Zem Skytskou a severní místa
obsadil Boreás děsný. Kraj opačný, leží na jih,
smáčí věčnými mraky a lijáky vodnatý Auster.
Nahoru nad ovzduší pak položil nebeský éter,
lehký a ohnivý plyn, jenž zemitého nic nemá.
Když tak veškerý svět už rozdělil rozmezím přesným,
na celém nebi hvězdy se počaly třpytit a planout,
které zakrýval dosud mlh závoj dlouhý a černý.
Aby pak nebylo kraje, jenž neměl by vlastní své tvorstvo,
hvězdy a podoby bohů si zabraly nebeskou půdu,
v hlubinách lesklým rybám svůj příbytek poskytly vody,
pevnina dostala zvěř a proudící ovzduší ptáky.
Avšak doposud chyběl tvor světější, který by doveď
přemýšlet o velkých věcech a mohl by ostatním vládnout.
Proto se narodil člověk, ať z božského semene dal mu
vzniknout vesmíru tvůrce, ten původce lepšího světa,
anebo mladičká země, jež spojení s éterem právě
musela opustit, sourodých nebes si chránila sémě;
tu pak Prométheus vzal, a smísiv ji s dešťovou vodou,
zhnětl ji v podobu bohů, co všechno tu na světě řídí.
Zatím co ostatní tvorstvo je schýleno, k zemi se dívá,
člověku vztyčenou tvář on poskytl, k nebi mu kázal
hledět a vzpřímený zrak vždy k hvězdám do výše zdvíhat.
Tak tedy země, jež pustá a nevzhledná nedávno byla,
změněna byla a přešla tak v neznámé podoby lidí."