STVOŘENÍ SVĚTA

"Tvůrčí světový duch a bůh pak skončil ten zápas. 
Oddělil od nebe země a od zemí oddělil vodstva, 
z hustého ovzduší země pak odloučil nebesa jasná. 
Když pak je rozuzlil takto a vyňal z té nejasné spousty, 
různá jim vykázal místa a svorným mírem je spoutal.
Lehké a ohnivé nebe se vzneslo v obrovskou klenbu, 
aby v té nesmírné výši si našlo pro sebe místo.
Nejbližší nebi je vzduch jak lehkostí, tak i svým místem;
hustější nad ně pak země, jež hmotné obsáhla prvky, 
pokleska dolů svou tíhou. Kol ní pak poslední místo
zaujal tekutý živel a sevřel pevný kruh země.

Ať to byl kdokoli z bohů, jenž utřídil směsici hmoty
tím, že ji rozťal a rozťatou urovnal do článků světa, 
do tvaru velké koule on nejdříve uhnětl zemi, 
aby tak ze všech stran měla podobu úplně stejnou.
Poručil mořím se rozlít a vzdouvat se vichřicí prudkou,
pevnině oblité vodou pak dokola stanovil břehy.
Rozlehlé bažiny přidal, i prameny, jezera, řeky, 
tekoucí z vyšších míst a vroubené klikatým břehem;
různým směrem jak plynou, zem některé pohltí sama, 
jiné dorazí k mořím, kde hladinou volného vodstva
přijaty, místo svých břehů pak bičují pobřeží mořské. 
Poručil nivám a polím se prostřít a údolím klesnout, 
lesům odít se listím a vyvstat skalnatým horám.

Jako je nebeská koule v své severní části i jižní
do dvou dělena pásem, a prostřední, páté, je horké,
oblohou sevřené břímě týmž způsobem do pěti částí
pečlivě rozvrhl bůh a vytvořil patero pásem. 
Pro horko obývat nelze kol rovníku prostřední pásmo, 
ve dvou je vysoký sníh; dvě umístil ve středu obou, 
smísil tu s chladem i žár a dal jim teplotu mírnou. 
Nad nimi klene se vzduch. Oč lehčí je, nežli je země, 
oč je lehčí než voda, též o tolik těžší je ohňe.
V něm ať se usídlí mlhy, bůh rozkázal, v něm ať i mračna
sídlí, i hrom, jenž bude pak zachvívat lidskými srdci, 
v něm ať se usídlí větry, jež z mračen křesají blesky.

Větrům však nedopřál bydlet sám stvořitel světa, kde
každý
z nich by si přál: i dnes, ač každý rozličným směrem
fouká, lze tomu jen stěží zabránit, aby snad nebyl
rozsápán svět: tak velký svár nevětrných bratrů!
Euros ustoupit musel až na východ, v nabatskou říši, 
do perských krajin a k horám, jež u jitřních paprsků leží.
Západní kraje a břehy, kam slunko již chladněji svítí,
Zefyru staly se panstvím. Zem Skytskou a severní místa
obsadil Boreás děsný. Kraj opačný, leží na jih,
smáčí věčnými mraky a lijáky vodnatý Auster.

Nahoru nad ovzduší pak položil nebeský éter, 
lehký a ohnivý plyn, jenž zemitého nic nemá.

Když tak veškerý svět už rozdělil rozmezím přesným, 
na celém nebi hvězdy se počaly třpytit a planout, 
které zakrýval dosud mlh závoj dlouhý a černý. 
Aby pak nebylo kraje, jenž neměl by vlastní své tvorstvo, 
hvězdy a podoby bohů si zabraly nebeskou půdu, 
v hlubinách lesklým rybám svůj příbytek poskytly vody, 
pevnina dostala zvěř a proudící ovzduší ptáky.

Avšak doposud chyběl tvor světější, který by doveď
přemýšlet o velkých věcech a mohl by ostatním vládnout. 
Proto se narodil člověk, ať z božského semene dal mu
vzniknout vesmíru tvůrce, ten původce lepšího světa, 
anebo mladičká země, jež spojení s éterem právě
musela opustit, sourodých nebes si chránila sémě;
tu pak Prométheus vzal, a smísiv ji s dešťovou vodou, 
zhnětl ji v podobu bohů, co všechno tu na světě řídí.
Zatím co ostatní tvorstvo je schýleno, k zemi se dívá, 
člověku vztyčenou tvář on poskytl, k nebi mu kázal
hledět a vzpřímený zrak vždy k hvězdám do výše zdvíhat. 
Tak tedy země, jež pustá a nevzhledná nedávno byla, 
změněna byla a přešla tak v neznámé podoby lidí."