Seznam vlastních jmen

Seznam vlastních jmen, stejně jako verše k projektu jsou použity z knihy Proměn, vydané v Praze roku 1974. V tomto vydání je překlad s poznámkami a seznamem vlastních jmen od Ivanem Burešem, který použil latinský originál ve vydání Ehwaldově, Teubner, Berlín 1915-1916.

! DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ !

Jmenný seznam není vytvořen technikou přepisu, ale scanu a konvertace textu - to má za následek, že se v textu mohou vyskytnou překlepy způsobené konvertací. Jedná se o překlepy typu písmena m na písmena rn, písmeno h na písmeno b, písmeno l na číslici 1 a podobně. Za takové překlepy se omlouváme. Pokud nás na ně upozorníte, obratem budou opraveny. 

(V závorce je uveden 2. pád nebo výslovnost. V uvedených odkazech jsou označeny jednotlivé knihy a verše)

A

  • Abás (-anta): 1) Král v Argu, jenž se proto nazývá "abantský". Abantův syn: Akrisios; vnuk: Perseus. 2) Jméno Libyčana, Kentaura a druha Diomédova.
  • Admétos (-ta): král v thessalských Ferách, oblíbenec boha Apollóna, který u něho sloužil osm roků jako pastýř, aby se očistil ze zabití Pýthóna.
  • Adónis (-nida): krásný syn kyperského krále Kinyry a jeho dcery Myrrhy, miláček Venušin; X, 503-739. 
  • Aelló (-ly): čes. "bouřná", jméno psa Aktaiónova a jedné Harpyje. 
  • Aeneas (-ea, řec. Aineiás): syn Anchísův a Afrodítin (Venušin), uprchlý z Tróje, praotec římského národa. Založil v Lanu město Lavinium, nazvané po choti Lavinii, dceři krále Latina, jenž ho pohostinsky přijal; Aeneova cesta do. Itálie a jeho osudy: XIII, 620-739; XVI, 75-153, 581-608.
  • Aesar (-aru): řeka v Bruttiu u Krotónu (již. Itálie). 
  • Aesculapius (-ia, řec. Asklépios), syn Apollónův a Korónidin; II, 628-630. Bůh lékařství, přivezený r. 293 př. n. 1. v podobě hada do «Říma z Epidauru. Byl zpodobován jako starý vousatý muž s vlídnou tváří, opírající se o berlu, kolem níž se ovíjel had, symbol obnovujícího se života; XV, 622-744.
  • Afareus (-ea): 1) král messénský, otec Lynkeův a Idův. 2) jméno Kentaura. 
  • Afrodíté (-ty): bohyně lásky, viz Venuše. 
  • Agamemnón (-ona): starší syn Átreův, bratr Meneláův, král v argoleských Mykénách, otec obětované Ifigeneie, vrchní vůdce Řeků u Tróje.
  • Aganippé (-ppy): pramen v Boiótii na úpatí Helikónu, zasvěcený Múzám.
  • Agaué (-auy): dcera Kadmova, manželka Echfonova, matka Pentheova; tohoto svého syna v bakchickém šílenství roztrhala; III, 701-731.
  • Agénór (-ora): král foinícký, bratr Bélův a otec Kadmiiv; Agénorovna: jeho dcera Európé; Agénorův potomek: Kadmos.
  • Aglauros (-ry): dcera athénského krále Kekropa, zvědavá a závistivá; II, 760 832.
  • Achaia (-ie): krajina v sev. Peloponnésu; za doby římské tak bylozváno celé Řecko, proto achajský = řecký.
    Achajové = Řekové před Trójou.
  • Achaimenidés (-da): druh Odysseův (Ulixův), opuštěný na Sicílii a přijatý na lodi od Aenea; XIV, 154-222.
  • Achelóos (-óa): řeka tekoucí Aitólií a Akarnánií, největší v Řecku vůbec, a bůh té řeky; Achelóovny = Sirény.
  • Acherón (-ontu): známá řeka v podsvětí a bůh té řeky; otec Askalafův.
  • Achilleus (-lea): syn Péleův a Néreovny Thetidy, narozený v thessalské Fthíi, vnuk Aiakův. Největší řecký hrdina, nejstatečnější před Trójou; souboj s Kyknem; XII, 64-145, zastřelen Paridem; XII, 580-628. Aby nemusel k Tróji, matka ho ukryla jako dívku mezi dcerami krále Lykoméda na ostrově Skýru, kde jej odhalil Odysseus; X111, 162 násl.
  • Aiakos (-ka): syn Diův (Iovův) a nymfy Aigíny, král ostrova Aigfny; otec Telamónův, Péleův a Fókův, vypravuje Kefalovi o moru a Myrmidonech; VII, 518-660; po smrti se stal pro svou spravedlnost soudcem v podsvětí; IX, 435. Aiakův vnuk: obyč. Achilleus; Aiakovci: mužstvo Aiakovo. 
  • Aiaia: bájný ostrov v Tyrrhénském moři, rodiště Kirčino. 
  • Aiás (-auta): 1) syn Telamónův ze Salamíny, zvaný větší, vnuk Aiakův, po Achilleovi nejstatečnější řecký hrdina u Tróje, soudí se s Odysseem o zbraň Achilleovu; XIII, 1-398.2) Syn Oileův z Náryku v Lokridě, vůdce Lokrů proti Tróji, zván byl Aiás menší; XII, 468. Po dobytí Tróje zneuctil kněžku Kassandru a byl za to stižen ztroskotáním a usmrcen. 3) Řeka v Illyrii, zvaná také Aóos.
  • Aiétés (-ta): král v Kolchidě, syn Héliův, otec Médein.
  • Aigaión (-óna): storuký mořský obr. 
  • Aigeus (-ea): král athénský, syn Pandionův. otec Théseův. 
  • Aigína: 1) Ostrov v Sarónském zálivu; 2) N ymfa tohoto ostrova, dcera říčního boha Ásópa v Boiótii. Na ostrově Oinopii porodila Aiaka Diovi (lovovi), jenž se s ní prý spojil v podobě ohně. Aiakos převzal po matce ostrov Aigínu.
  • Aiolos (-a): 1) Syn Hippotův, bůh, jenž vládne větrům. Jeho království bylo na vulkanických Liparských ostrovech, též Aiolských, kde prý měl větry uzavřeny v jeskyních. Vyprávělo se, že jeho synové žili v manželství se sestrami. Aiolův syn: Mísénos, trubač Aeneův. Aiolova dcera byla Alkyoné, choť Kéýkova. 2) Thessalský král, syn praotce Řeků HelJéna. Molovi synové: Athamás, Sísyfos a Krétheus; vnuci: Kefalos, Odysseus a Aisón. 
  • Aisakos (-a): syn Priamův a nymfy Alexirhoy, proměněn v potápku, XI. 749 795. 
  • Aisar: řeka v jižní Itálii u města Krotónu. 
  • Aisón (-ona): syn Krétheův, otec Iásonův, král v thessalském Miku; VII, 159-296. Byl zbaven vlády svým bratrem Peliem. Iásón mu k ní opět dopomohl a Médeia ho omladila. 
  • Áithiopuvé černí obyvatelé jižní Libye (jižně od Egypta). 
  • Aithón (Ohnivý): kůň boha Slunce. 
  • Aitólie, krajina ve středním Řecku s městem Kalydónem. Aitólský hrdina: Diomédés, vnuk kalydónského krále Oinea. 
  • Akarnánie: řecká krajina západně od Aitólie. 
  • Akastos (-a): syn Peliův, Argonaut, král v thessalském Iólku; očistil Pélea z vraždy. 
  • Akestés (-ta): král na Sicílii, zakladatel města Akesty (Segesty), hostitel Aeneův. 
  • Ákis (-ida): říčka na Sicílii, do níž prý se proměnil stejnojmenný syn Faunův, vnuk říčního boha Symaitha, milenec Galatein.
  • Akoités (-ta): tyrrhénský plavec, v nějž se proměnil Bakchos. 
  • Akrisios (-ia): král v Argu na Peloponnésu, syn Abantův, otec Danain, vnuk Perseův. Bratr Proitos ho zbavil vlády v Argu, Perseus mu k ní opět dopomohl. Zabit od Persea nešťastným hodem disku. 
  • Aktaión (-pna): syn Autonoy, dcery thébského krále Kadma, změněný v jelena a roztrhaný vlastními psy; III, 131-252. 
  • Aktion (Actiuin): mys v sev. Akarnánii u Ambrakijského zálivu s chrámem Apollónovým, slavný vítězstvím nad Antoniem r. 31 př. n. I. 
  • Aktór (-ora): 1 ) Otec Menoitiův, děd Patroklův (Aktorův vnuk). 2) Král v Ělidě, otec Eurytův a Kteatův - dvojice Aktorovců; 3) Otec Erytův. 
  • Alba: 1) Staré město v Latiu (A. Longa), založené Askaniem, z něhož prý vznikl Řím. Albské pohoří tamtéž. 2) Mytický král v Albě. 
  • Albula (Bělá): prý starý název řeky Tibery. 
  • Alémón (-ona) z Argu: otec Myskela, zakladatele města Krotónu. 
  • Alexandros: druhé jméno Paridovo. 
  • Alexirhoé (-oy): nymfa, dcera říčního boha Gráníka, matka Aisakova. 
  • Alfeios (-ia): 1) ňeka v Ělidě, hlavní řeka Peloponnésu, která teče z Arkadie. 2) Její bůh, jenž miloval nymfu Arethúsu. 
  • Alférťór (-ora): syn Niobin. 
  • Alkaios (-ia): syn Perseův, otec Amfitryónův, proto Alkaiův vnuk = Héraklés. 
  • Alkathoé: básnické jméno města Megary, podle Pelopova syna Alkathoa, jenž prý je vybudoval. 
  • Alkidamás (-anta): král ostrova Keu, otec Ktésylly, jež se proměnila v holubici. 
  • Alkinoos (-oa): král Fajáků, jenž se ujal Odyssea a dal ho na fajácké lodi dopravit na Ithaku. Loď, vracejíc se domů, zkameněla. 
  • Alkithoé (-oy) : jedna z Minyoven. 
  • Alkmaión (-óna): syn věštce Amfiaráa, zabije svou matku Erifýlu, která zavinila otcovu smrt, je za to stižen šílenstvím a pronásledován Líticemi. Uteče k Fégeovi do Arkadie, vezme si jeho dceru Arsinou za ženu, dá jí náhrdelník Erifýlin, později prchá k Achelóovi a vezme si za manželku jeho dceru Kallirrhou, pro niž vyprosí na Fégeovi náhrdelník matčin, aby prý jej zasvětil Apollónovi. Fégeus, když se doví pravou příčinu, dá jej svými syny zabít, jeho smrt zase pomstí synové Alkmaiónovi a Kallirrhoini. 
  • Alkméné (-y): dcera Élektryóna, krále v argolských Mykénách, vnučka Perseova, choť krále Amiftryóna v blízkém Tírynthu, s níž zplodil Zeus (Iuppiter) v podobě Amfitryónově Héraklea. Proto se k ní Héra (luno) chovala nepřátelsky. 
  • Alkón (-óna) z Boiótie, proslulý kovolijec doby helénistické. Ovidius jej anachronisticky učinil Aeneovým současníkem. Alkyoné 1) Dcera boha větrů Mola, manželka krále Kéýka. 2) 
  • Alkyoné (Hal-), dcera Sinidova. Protože se ráda miliskovala s muži, svrhl ji otec do moře. Byla proměněna v ledňáčka. 3) Choť Meleagrova. 
  • Almó (-óna): potok jižně od Říma, vlévající se do Tiberu. 
  • Alóeus (-ea): syn Poseidónův. Jeho manželka ifimedeia zrodila z Iova obry Óta a Efialta. Ovidius se však zmýlil, když napsal, že je Iuppiter zplodil v podobě říčního boha Enípea; v té podobě se spojil Poseidón (Neptunus) s Týrou, dcerou Salmóneovou. 
  • Althaia: dcera Thestiova, sestra Pléxippova a Toxeova, žena Oinea, krále v Kalydónu, matka Meleagra, jehož smrt sama uspíší; VIII, 445-524. 
  • Amathás (-úntu): město na již. Kypru, se slavným chrámem Venušiným. 
  • Amazonka: příslušnice národa bojovných žen, jenž prý sídlil v M. Asii u řeky Thermodontu. Přitáhly Trójanům na pomoc, jejich královnu Penthesileiu zabil Achilleus. Pověst vyprávěla také o jejich vpádu do Attiky. S Amazonkou Antiopou nebo Hippolytou zplodil athénský král Théseus syna Hippolyta. 
  • Ambrakie: město v již. Épeirru při zálivu, podle ní nazvaném. 
  • Amenanos: řeka na Sicílii 
  • Amfiaráos (-áa ; nebo Amfiareós, -ea): král v Argu a věštec. Když sbíral Polyneikés spojence na výpravu proti Thébám, nechtěl se jí Amf. zúčastnit, poněvadž předvídal nešťastný konec. Ale Polyneikés získal krásným zlatým náramkem, jejž prý dal kdysi Kadmos Harmonii, Amfiaráovu choť Erifýlu, aby manžela přiměla k výpravě. Po nešťastné bitvě u Théb byl i s vozem pohlcen zemí. Jeho syn Alkmaión ho pomstil. Amf. měl pak věštírnu v Orópu, kde prý se po své smrti zjevil. 
  • Amfión (-ona): syn Diův a Antiopin, manžel Niobin, jenž opevnil Théby. Čarovnou hrou na lyru prý hýbal balvany, takže se samy skládaly v hradby. Pevnost Amfíonova: Théby.
  • Amlissos (-ssa): syn Apollónův a Dryopin. 
  • Amfitríté (-y): dcera Néreova, manželka Poseidónova (Neptunova). 
  • Amfitryón (-óna): král tírynthský, manžel thébské Alkmény, vnuk Perseův. S Alkménou se prý v Anifitryónově podobě spojil Zeus (Iuppiter) a zplodil Héraklea. Často bývá Héraklés označován patronymikem "Amfitryónovec" podle svého pěstouna. 
  • Amfriské skály: není jisto, co tím básník míní. 
  • Amfrýsos (-sa): říčka v Thessalii. 
  • Amón (-óna): egyptský Amun, bůh s beraní hlavou, jenž byl ztotožňován s Diem (lovem). Za římské doby byl představován jako luppiter s beraními rohy ve vlasech. Měl věštírnu v oáze po něm nazvané v Libyjské poušti (dnes Siwah). Také jméno Fíneova druha. 
  • Amor (-ora): syn Venušin jako řecký bůh lásky Erós. Za doby alexandrijské byl zpodobován s lukem a toulcem plným šípů a s křídly na ramenou. Lat. se také nazývá Cupido (Touha). Původně byl Erós jen jeden, později si jich představovali větší množství v podobě rozmarných hravých chlapců; byli zpodobováni nazí s křidélky a se zbraněmi. 
  • Ampykos (-ka): Démétřin (Cereřin) kněz na dvoře krále Kéfea. 
  • Ampyx (-yka): 1) Druh Fíneův. 2) Jméno Lapithy. 
  • Ampyx nebo Ampykos se nazýval otec věštce Mopsa, jenž se nazývá Ampykův syn.
  • Amulius (-ia): král města Alby, který vypudil svého bratra Numitora, jemuž zabil syna a jeho dceru Rheu Silvii učinil vestálkou. Byl pak zabit Silviinými syny Romulem a Remem. 
  • Amyklás (-ly): otec Hyakinthův, zakladatel Amykel v Lakónii. 
  • Amykly (-kel): starobylé město v Lakónii. již. od Sparty. 
  • Amýmóné (-y): dcera Danaova, milenka Neptunova. Podle ní byl nazván pramen a potok nedaleko Argu. 
  • Amyntór (-ora): dolopský král, otec Achilleova pěstouna Foiníka. 
  • Anajé (-y): ostrov ve Sporadách. 
  • Anópos (-pu): říčka u Syrákús, do níž vtéká nedaleko ústí pramen Kyané.
  • Anaxareté (-y; "Paní ctnosti"): dívka z ostrova Kypru, nepřístupná lásce, proměněná v kámen; odmítla lfida; XIV. 698-772. 
  • Andraimón (-ona): 1) Manžel Dryopin. 2) Aitólský král, otec Thoanta, velícího Aitólům před Trójí. 
  • Androgeós (-ea): syn krále Mínóa, zabitý při hrách v Athénách, když porazil všechny athénské soupeře. 
  • Andromaché (-y): choť trójského hrdiny Hektora, matka Astyanaktova. Po pádu Tróje připadla Achilleovu synu eoptolemovi; později se provdala za věštce Helena. 
  • Andromeda (-y): dcera aithiopského krále Kéfea a královny Kassiopeie, vysvobozená Perseem od mořského draka; IV, 663-739. 
  • Andros (-ru): syn délského krále Ania. Podle něho prý byl nazván ostrov Andros, nejsevernější mezi Kykladarni. 
  • Anchísés (-ísa): král dardanský, miláček Venušin, s níž zplodil Aenea. 
  • Anigros (-ru): říčka v Élidě s páchnoucí vodou. 
  • Anió (-óna n. éna): přítok Tiberu. 
  • Anios (-ia): král a kněz Apollónův na ostrově Délu, vypráví Aeneovi osudy svých dcer; XIII, 620-674. 
  • Antaios (eia): syn Země a Poseidóna, Gigant sídlící v Libyi, jenž nutil ty, s kterými se potkával, aby s ním zápasili. Byl nepřemožitelný, poněvadž stykem s matkou Zemí nabýval stále nových sil. Héraklés ho vyzdvihl do výše a uškrtil; IX, 184. 
  • Antandros (-ni): město v Tróadě na úpatí pohoří Idy. 
  • Anténór (-ora): trójský velmož, jenž byl proti válce a radil Trójanům, aby vydali Helenu Řekům. 
  • Anthédón (-onu): přístavní rybářské město v Boiótii, ležící proti Euboi. 
  • Antifatés (-ta): ukrutný král Laistrýgonů, pojídající lidi. Antifatovo město, dům: Formie - viz Laistrýgonové. 
  • Antigoné: dcera trójského krále Láomedonta, která byla pyšná na krásné dlouhé vlasy a srovnávala se s Iunonou. Byla za to proměněna v čápa; VI, 93-97. 
  • Antiopé (-y): dcera boiótského krále Nyktea, s níž zplodil Iuppiter v podobě satyra syny Amfíona a Zétha.
  • Antissa: přístavní město na ostrově Lesbu; ležela původně na ostrůvku.
  • Antium (-tia): starobylé přímořské město v Latiu. 
  • Anúbis (-ida): egyptský bůh mrtvých, zobrazovaný se šakalí hlavou. Podle helenizované báje pomáhá Isidě hledat mrtvolu Osíridovu; IX, 690. 
  • Áonové: mytičtí praobyvatelé Boiótie; donsln't = boiótský.
  • Ápidanvs (-nu): přítok řeky Péneia v Thessalii.
  • Ápis (-ia): posvátný býk v egyptské Memfidě, inkarnace boha Ptaha; IX, 691. Byl černý, na čele měl bílou lysinku v podobě trojúhelníku, na zádech bílou skvrnu v podobě orla a v ocase dvojbarevné žíně.
  • Apollón (-óna): syn Diův (Iovův) a bohyně Léty (Latony), bratr bohyně Artemidy (Diany) narozený na ostrově Délu na hoře Kynthu. Nejslavnější místa jeho kultu byly Délos a Delfy. Měl četné rozmanité funkce. Byl bohem hudby a básnictví, věštectví v Delfách, Klaru v M. Asii, lékařství, bohem pastýřů, rolníků a lovců, slunce a světla - proto mívá příjmení Foibos (světlý, jasný); jako bůh slunečních paprsků ztotožňován s Héliem. Jeho miláček Kyparissos, milenky Dafné, Korónis, Issé, Chioné, Sibylla, jeho synové Faěthón, Asklépios, Orfeus, Filammón. Zasvěcen mu byl havran, dříve bílý; II, 532-595 a vavřín; I, 452-567. Zobrazován býval s lukem nebo kitharou (lyrou).
  • Apulie: krajina v již. Itálii. Apulský pastýř, drzý k nymfám, byl proměněn v divokou olivu; XIV; XIV, 512-526.
  • Arachné (řec. pavouk): lýdská dívka, jež překonala ve tkaní o závod bohyni Minervu a byla jí za to proměněna v pavouka; VI, 1-145.
  • Ardea (čes. Volavka): rutulské město v Latiu. Když bylo spáleno, vzlétla prý z jeho popela volavka; XIV, 566-580.
  • Arés (-ea), řecký bůh války, viz Mars.
  • Arestór (-ora): otec lina strážce Arga, jenž proto sluje Arestorovec. 
  • Arethúsa: pramen na ostrově Ortygii u Syrákús. Dříve víla v Élidě řecké, prchající před Alfeiem; vypráví Cereře své osudy; V, 462-508, 572-641. 
  • Argó (-gy): proslulá první loď, na níž pluli řečtí hrdinové pod vedením Iásonovým do Kolchidy pro zlaté rouno.
  • Argolis (-idy): krajina na severových. Peloponnésu, v níž leží město Argos. Argolská milenka ló. 
  • Argos (-gu): 1) Krajina na severových. Peloponnésu, za starých dob velmi významná. V ní leželo město Argos a hrady Mykény a Tíryus, za řeckého pravěku střediska mocných vládců. Podle Argu bývají u Homéra označováni všichni Řekové jako Argejští, Argívští; odtud užívají i lat. básníci adj. argívský, argejský i argolský ve smyslu řecký. 2) Argos, stooký obr, syn Země a Arestora, hlídač Íin. Usmrtil ho Hermés (Mercurius). 
  • Argy (Arg), město na Peloponnésu.
  • Ariadné: dcera krétského krále Mínóa. Z lásky pomohla Théseovi klubkem nití z labyrintu a prchla s ním; VIII, 152-182. Tbéseus ji však na ostrově Naxu opustil. Když ji tam nalezl Dionýsos, pojal ji za choť, její korunu vsadil mezi hvězdy. 
  • Aricia: starobylé město v Latiu jihových. od Říma. Byl u něho proslulý háj a chrám Dianin; XV, 489. 
  • Arkadie: hornatá krajina ve středním Peloponnésu. 
  • Arkás (-ada): syn Iovův a Kallistin, podle báje praotec Arkadů; se svou matkou byl vsazen mezi hvězdy jako Velký medvěd (Vůz) a Hlídač medvěda (Arktofylax) či Vozataj; II, 466-531. 
  • Arkeisios (-ia): otec Láčrtův, syn Diův (Iovův). 
  • Arné (-y): thrácká dívka, jež zradila jakýsi ostrov (Sifnos?) a byla proměněna v kavku. 
  • Arsinoé (-oy): dcera Fégeova, manželka Alkmaiónova. 
  • Artemis (-idy): řecká bohyně lovu, viz Diana. 
  • Askalafos (-fa, čes. sova): syn boha Acherontu a podsvětní nymfy Orfny; byl proměněn ve výra; V, 509-550. 
  • Askanios (-ia): zvaný také Iulus, syn Aeneův, v lat. formě Ascanius. 
  • Asklépios (-ia): řec. jméno pro Aesculapia. Syn Apollónův a nymfy Korónidy, bůh lékařství, odchovanec Kentaura Cheirona. Nejslavnější jeho svatyně byla v argolském Epidauru. Odtud byl jeho kult r. 293 přenesen do Říma. Zobrazován byl jako vousatý starý muž s vlídnou tváří, opírající se o hůl, po níž se plazil had, symbol obnovujícího se života.
  • Ásópos (-pa): řeka v Boiótii a její bůh. Ten byl otcem nymfy Aigíny, jež zrodila Aiaka, proto Ásópiiv vnuk = Aiakos. 
  • Assarakos (-ka): syn Tróův, bratr Ilův a Ganymédův, jeden z předků Priamova rodu.
  • Astraios (-ia): Títán, jenž zplodil s bohýní Erós (Aurórou) bohy větrů. 
  • Astyanax (-nakta): syn Hektorův a Andromachy, byl po dobytí Tróje svržen z hradeb. 
  • Astypaleía (-ie): ostrov ve Sporadách, ležící jihových. od Naxu. 
  • Atalanté (-ty): 1) Z Tegey v Arkadii, dcera lasiónova, zdatná lovkyně, účastnila se lovu na kance kalydónského. Milenka Meleagrova; V111,380-444. 2)Dcera krále Schoinea v Boiótii, běžkyně, milenka Hippomenova, který ji v běhu přemohl. Pro nevděk k Venuši byli pak oba proměněni ve lvy; X, 560-707. Obě dívky bývají spolu zaměňovány. 
  • Athamánové: kmen usedlý v již. Épeiru. 
  • Athamás (-anta): syn Molův, král v boiótském Orchomenu, jenž v šílenství zabil svého synka Learcha, bratr Sísyfův; IV, 512-542. První jeho ženou byla Nefelé, druhou Inó. 
  • Athéna: lat. Minerva, dcera Iovova, ital. bohyně moudrosti, umění a řemesel, ženských i mužských. Tká koberec; VI, 70-102, pustila se do závodu ve tkaní s Arachnou a podlehla. Její ptáci jsou vrána a pak sova; II, 532-595. Panenská bohyně obranné války, nazývaná Pallas, tj. Ochránkyně (patronka) Athén a celé Attiky, dala Attice olivu. Přála Perseovi, Kadmovi, Théseovi, Diomédovi. Vystupuje jako ochránkyně Řeků proti Trójanům, pomáhá svým oblíbencům Hérakleovi, Odysseovi, ale je uctívána i v Tróji jako Minerva fryžská, na ílijském hradě je její socha, palladium, s nímž souvisí osud města. Tuto sochu uloupil Odysseus. Hlavně však je bohyní Athén. Minervin hrad: athénská Akropolis, k její poctě se konala v Athénách slavnost Panathénají. 
  • Athós (-thosu): předhoří na poloostrově Chalkidice. 
  • Attis: frygijský (fryžský) pastýř, miláček bohyně Kybely; změnila prý jej v pinii. 
  • Atlás (-lanta): syn lapetův a Klymenin, otec Plejad a Hyad, obr, žijící na západě. Perseus ho proměnil v kámen, pohoří Atlás v Africe; IV, 604-662. Bájilo se o něm, že nese na své šíji nebeskou klenbu. Poněvadž byla Plejadka Maia matkou Hermovou (Mercuriovou), nazývá se Hermés Adamův vnuk. 
  • Átrax (-ka): syn Péneiův, zakladatel thessalského města téhož jména. Átrakův: vnuk Kaineus. Nebo Átracidés = Átračan, Thessal. 
  • Átreus (-ea): syn Pelopův, král v Mykénách, otec Agamemnonův a Meneláův. 
  • Attika : poloostrov na východě středního Řecka s hlavním městem Athénami.
  • Augeiás (-ia): král v Élidě, jenž měl obrovská stáda. Héraklés mu vyčistil za den jejich chlév tak, že do něho zavedl řeky Péneios a Alfeios. 
  • Aurora: bohyně Zora, ztotožněná s řeckou bohyní červánků, zvanou Ěós. Proto je také pokládána za dceru Títána Hyperíona, je chotí Títhónovou a matkou Memnonovou. 
  • Aulis (-idy): přístav v Boiótii proti Euboi, odkud prý vyplula řecká výprava proti Tróji; hlad v Aulidě; XII, 1-23. 
  • Ausonie: pův. označení střední a jižní Itálie podle praobyvatelů Ausonů; později básnické označení celé Itálie.
  • Auster (astra): jižní vítr a jeho bůh. 
  • Autolykos (-ka): syn Mercuriův a Chionin, manžel Mnéstřin, otec Antikleie, matky Odysseovy; prohnaný podvodník a zloděj. 
  • Autonoé (-oy): dcera Kadrnova, matka Aktaiónova. 
  • Avernus lacus: jezero Avernské, ležící u Kúm, v krajině vulkanické; myslilo se, že tu je vchod do podsvětí. Odtud avernský = podsvětní. Avernská Luno = Persefoné (Proserpina). 

B

  • bakchantky: ženy v mystickém opojení slavící Bakcha. 
  • Bakchis (-ida): potomek Hérakleův, zakladatel vladařského rodu Bakchidovců v Korintě. Kolonizovali Syrákúsy. 
  • Bakchos (-cha): pův. thrácké božstvo životní energie a bujného veselí, bůh polní úrody a plodnosti, jinak Dionýsos, tj. syn boží, lat. Liber (Osvoboditel od starostí), syn Iovův a Semelin:, III, 293 až 315; těkával se svým rozjařeným průvodem (Silénem, satyry, bakchantkami, mainadami) přírodou za hlučného veselí; odtud Četná příjmení jako Bakchos ( třeštící), Bromios (bouřící), Euhios (od výkřiku "euhoi") aj. Někteří se mu stavěli na odpor, ale ztrestal své protivníky - tyrrhénské plavce, Penthea, Minyovny, Akrisia, Lykúrga a dobyl celý svět až po Indii. Potrestal i thrácké bakchantky, které usmrtily pěvce Orfea. Když bylo jeho božství všemi uznáno, vyvedl svou matku Semelu z podsvětí, vzal ji s sebou na Olymp a dal jí jméno Thyóné; podle toho bývá sám nazýván Thyóneus. Jeho dar je víno; dává i básnické a věštecké nadšení. Uděluje moc proměňovati věci dcerám Aniovým a Midovi. 
  • Baktrie: jedna ze sev. vých. provincií perské říše. 
  • Baleárské ostrovy mezi Španělskem a Afrikou, obývané proslulými prakovníky.
  • Battos (-ta, čes. "žvanil"): žvanivý pastýř Néleových koní v Pylu; II, 676-707. Byl proměněn v kámen. 
  • Baukis (Baucis; -idy): manželka Filémonova; VII, 611-724. 
  • Bellona: italská bohyně války. 
  • Bélos (-la): 1) Mytický zakladatel asyrsko-babylónské říše. 2) Král egyptský, otec Danaův a Aigyptův; odtud Bélovny = vnučky Bélovy, Danaovny. 
  • Bistonové: thrácký kmen sídlící v okolí Abdér; bistonský = thrácký. 
  • Bíthýnie: krajina v severozáp. M. Asii.
  • Boibé (-by): město a jezero v Thessalii.
  • Boiótie: kraj ve stř. Řecku s hlavním městem Thébami. 
  • Boótés (-ta): Vozataj, souhvězdí vých. od Velkého vozu. Nazývá se také Arktofylax ("Hlídač medvěda"). Byl v něj proměněn Kallistin syn Arkas; ale také o jiných osobách se vykládá, že byly proměněny v Boóta. 
  • Boreás (-ea): severní vítr, bůh Severák, bydlicí v Thrákii; VI, 675 až 721. Unesl z Athén Óreithyi. Jeho synové: Kalais a Zétés. 
  • Botrés (-tra): syn Eumélův, Théban, byl otcem ve hněvu zabit a bohy změněn v jakéhosi ptáka. 
  • Bríseovna: dcera kněze Brísea, zajatkyně Achilleova. Když mu ji Agamemnón odňal, byl by ho mečem zabil, nebýt Athény. 
  • Bromios (-ia): "hlučný" - příjmení Dionýsovo. 
  • Búbassos (-su): město v Kárii. 
  • Búbastis (-ty): egyptské město, kde byla uctívána měsíční bohyně Bast, dcera Isidina a Osíridova, představovaná s kočičí hlavou. Řekové přenesli jméno města na bohyni; IX, 691. 
  • Búris (Bára, -ry): pobřežní město v Achai, r. 373 se za zemětřesení propadlo. 
  • Búsíris (-ida): mytický král v Egyptě, obětující cizince; Héraklés, jehož chtěl také obětovati, ukrutníka zabil. 
  • Bútés (-ta): jeden ze dvou synů Pallanta, bratra Aigeova. 
  • Búthróton (stř. r., 2. p. -ta): pobřežní město v Épeiru. 
  • Byblis (-idy): dcera Míléta a Kyany, vnučka Foibova. Milovala svého bratra Kauna a proměnila se v pramen; IX, 447-665. 

C

  • Caesar:
    1) Gaius Iulius Caesar, slavný vojevůdce a státník římský, dobyvatel Gallie, zavražděný 15. března 44 př. n. 1. republikán skými spiklenci, jeho apotheósa; XV, 745-870.
    2) G. I. C. Octavianus Augustus, vnuk Gaiovy sestry, jím adoptovaný. 
  • Camenae - viz Kamény. 
  • Canens (-nenty, vysl. Kanéns, zčešť. Kanenta, Zpěvná): italská nymfa, dcera Ianova a Veniliina, manželka Pikova; XIV, 320 až 444. 
  • Capitolium (zčešť. Kapitol): jihozápadní výběžek vrchu kapitolského (mons Capitolinus) s proslaveným chrámem; na severovýchodním výběžku Capitolia stál hrad. 
  • Ceres (2. p. Cerery): řec. Démétér, tj. matka Země - staroitalská bohyně úrody a orby, učitelka rolnictví, její pomocník Triptolemos; dcera Saturna a Rhey, sestra lovova, jemuž porodila Proserpinu; V, 438-661, potrestá Erysichthona hladem, miluje Iasiona. Podle arkadské pověsti se s ní spojil Poseidón (Neptunus) v podobě hřebce a zplodil s ní jednu dceru a koně. Cereřin dar: obilí, chléb. 
  • Cipus (-pa): Genucius C., vojevůdce římský, jemuž po vítězství narostly rohy, znak moci; XV, 547-621, a byla dána věštba, že se stane v Římě králem. Proto prý se sám odsoudil do vyhnanství.Snad se pověst týká Genucia, jenž byl r. 241 vojenským tribunem a válčil s Falisky. 
  • Ciris: viz Skytla. 
  • Cupido (vysl. Kupídó, -da): zosobněná Touha, Amor.

D

  • Dafné (-ny): dcera thessalského říčního boha Péneia, milovaná Apollónem a proměněná ve vavřín; 1, 452-567.
  • Dafnis (-ida): pastýř na hoře idě na Krétě nebo ve Frygii, proměněný žárlivou nymfou ve skálu; IV, 277.
  • Daidalión (-óna): syn Světlonošův, bratr Kéýkův, proměněný v jestřába; XI, 291-345.
  • Daidalos (-la): athénský mytický stavitel a umělec, otec Ikarův. Svrhl syna své sestry Perdíka z Akropole, žil ve vyhnanství na Krétě, kde pracoval pro krále Mínóa; mimo jiné vystavěl proslulý labyrint. Z Kréty uletěl na křídlech na Sicílii ke králi Kókalovi; na cestě ztratil svého syna Ikara; VIII, 183-235. 
  • Damasichthón (-ona); syn Niobin. 
  • Danaé (-ay): dcera Akrisia, krále v Argu, k níž se snesl Iuppiter jako zlatý déšť a zplodil s ní Persea; IV, 611; VI, 113. Otec ji i se synkem vysadil v truhle na moře. Připlula k ostrovu Serífu, kde ji vytáhl Diktys; ten ji dovedl k Polydektovi, vládci ostrova. Vladař se jich ujal. Chtěl si později vzít Danau za choť; poněvadž tomu Perseus bránil, poslal ho pro hlavu Medúsy. Danain rek = Perseus. 
  • Danaovny: vnučky egypt. krále Béla, dcery Dan.aovy, počtem 50, zabily své manžely, syny Aigypta, otcova bratra; jediná Hyperméstra ušetřila Lynkea; v podsvětí nabírají za trest do bezedných sudů vodu.
  • Danaos (-aa): syn Bélův, ze strachu před bratrem Aigyptem odešel se svými padesáti dcerami do Řecka, kde založil Argos. Ale padesát synů Aigyptových je stíhalo a přinutilo ho, aby jim dal své dcery za ženy. Podle úmluvy pak Danaovny, krom jediné, zabily v jedné noci své ženichy. Za to jsou v podsvětí potrestány. Slují též Bélovny. 
  • Dardanos (-na): syn Iovův, praotec trójského královského rodu. Odtud dardanský = trójský vůbec. 
  • Daulis (-idy): město ve Fókidě, sev. od Delf. 
  • Daunus (-na): král v Apulii, přijal Dioméda a dal mu dceru Euippu za ženu. 
  • Déianeira (vyslov Dé-i-ja-nei-ra): dcera krále kalydónského Oinea, sestra Meleagrova, žena Héraklea. Kentaur Nessos ji chtěl unést; dal jí jedový plášť pro jejího muže. Tím usmrtila nevědomky manžela. Spáchala sebevraždu; IX, 98-210. 
  • Déifobos (-ba): syn Priamův, bratr Hektorův - hrdina trójský. 
  • Déióné (-ny): Kréťanka, jež zrodila Apollónovi syna Míléta. 
  • Délos (-lu): ostrov uprostřed Kyklad. Původně se prý nazýval Día a pohyboval se mořem; zastavil se teprve, když na něm Létó porodila Apollóna a Artemidu (Dianu). Kultem těchto bohů, a zvlášť Apollónovým, byl Délos proslulý; VI, 189-192. Délský bůh = Apollón; bohyně = Artemis, Diana. 
  • Delfy: slavná věštírna Apollónova na úpatí Parnásu ve Fókidě, považovaná za střed světa. 
  • Derketis (n. Derketó, 2. p. - ty): syrská bohyně Atargatis. Milovala prý mladíka, jemuž zrodila Semíramidu. Ze studu nad svou láskou se vrhla do vody a změnila se v rybu. 
  • Deukalión (-óna): syn Prométheův, zachráněný s manželkou Pyrrhou při potopě I, 313-415. 
  • Diana (vysl. Díána): pův. staroitalská bohyně světla a života, byla ztotožněna s řeckou Artemidou a všechny Artemidiny vlastnosti byly na ni přeneseny. Je to bohyně panenská, miluje pole, lesy a lov. V platnosti bohyně Měsíce (a kouzel) splynula s Lunou, božstvem pův. samostatným, jako Artemis se Selénou. Zvláštního kultu se Dianě dostávalo v lat. městě Aricii. Tam byla ctěna jako D. Nemorensis (nernus, -oris = háj); jejím knězem býval uprchlý otrok, novým knězem se mohl stát jen ten, kdo dosavadního kněze v zápase zabil. To upomínalo na kult krvelačné Artemidy Taurské, uctívané na skythském Chersonésu (Krymu), od níž odvedl Orestés svou sestru Ifigeneiu. Bájilo se, že zavedl Ir Aricii kult této Artemidy Orestés a Diana se zde nazývala Orestská nebo Skythská. Srov. báje o Kallistě, Meleagrovi, Hippolytovi; bývá zaměňována za bohyni kouzel Hekatu, potrestá Aktaióna, chlubnou Chionu, na Oinea pošle kance, zachrání Ífigeneiu, zastřelí dcery Niobiny. 
  • Dídó (-óny): královna foinícké Kartháginy, milenka Aeneova. 
  • Didymé (-y): dvojostroví v Kykladách nedaleko Sýru. 
  • Diké (-y): bohyně práva a spravedlnosti. 
  • Dindyma (2. p. -m nebo -my): pohoří na hranicích Frygie a Galatie, proslulé kultem bohyně Kybely. 
  • Diomédés (-da): 1) Ukrutný thrácký král, jenž své hřebce živil lidským masem. Héraklés zabil krále, jeho sluhu Abdéra i koně. 2) Syn Týdeův, vnuk Oineův, vládce v Argu; XIV, 445-511. Před Trójí náležel mezi nejstatečnější řecké hrdiny; zvlášť se účastnil podniků Odysseových. Poranil Venuši v boji. Když se vrátil do Argu, opustil jej pro nevěru své ženy a našel nový domov u krále Dauna v již. Itálii. Diomédovo město: Argyrippé, pozd. Arpi. 
  • Dióné (-y): dcera Atlantova, sestra Plejad, matka Niobina.
  • Dionýsos (-sa): viz Bakchos. 
  • Dioskárové (Diovi synové): bratři spartské Heleny. Za jejich otce byl prohlašován buď Helenin otec Tyndareós, nebo Iuppiter. Jeden z nich, Kastór, byl krotitelem koní, druhý, Polydeukés (lat. Pollux, 2. p. -uka), výborný pěstní zápasník; oba dobří jezdci. Byli uvedeni na nebe jako Blíženci. 
  • Dirké (-ky): slavný pramen u boiótských Théb. 
  • Dis (2. p. Dita; lat. bohatý, vysl. Dýs, Dýta): bůh podsvětí = Hades. Slovo Dis je překlad jiného řeckého pojmenování podsvětního boha (Plútón, "dárce bohatství"), jakožto boha pokladů v zemi ukrytých; bratr Iovův a Neptunův, unesl Cereře Proserpinu; V, 359-408. 
  • Dódóna: město v Épeiru se staroslavnou Diovou věštírnou, v níž se věštilo ze šelestění posvátných dubů, ze snů, z letu posvátných holubic a jinak. 
  • Dolón (-óna): vyzvědač trójský, který byl Diomédem a Odysseem chycen a zabit.
  • Dolopové: kmen sídlící v Thessalii. 
  • Dóris (-idy): dcera ókeanova, choť Néreova. 
  • Dryady: víly stromů, zvané i Hamadryady, jejichž život byl spjat s trváním stromu. 
  • Dryás (-anta): 1) Syn Areův (Martův), bratr Téreův, účastník lovu kalydónského. 2) Jméno Lapithy. 
  • Dryopé (-py): dcera oichalského krále Euryta, sestra Iolina, jež byla proměněna v lótový strom; IX, 324-393. 
  • Dúlichion (stř. r., 2. p. -ia): ostrůvek nedaleko Ithaky, jenž náležel k panství Odysseovu. Dúlichijan, dúlišský vůdce = Odysseus (pohrdavě). 
  • Dymás (-auta): otec Hekabin.

E

  • Édónové: thrácký kmen na řece Strýmonu; édónský = thrácký. 
  • Éetión (-óna) : vladař Théby v Tróadě, zabitý Achilla, otec Andromachy, choti Hektorovy. 
  • Efyra: staré jméno města Korintu, kde prý se z hub po dešti narodili lidé; VII, 382.
  • Égeria: staroitalská nymfa, Numova žena a rádkyně ve věcech náboženských. Byl jí zasvěcen pramen u Aricie a u Říma před bránou kapéuskou.
  • Echidna: obludná příšera, napůl panna, napůl drak, porodila podsvětního psa Kerbera, Chintairu, Sfingu (1. p. Sfinx).
  • Echínady: ostrůvky při ústí řeky Achelóa v Iónském moři, v něž byly proměněny nymfy-; VIII, 546-610. 
  • Echíón (-ona): 1) Jeden z Thébanů, vyrostlých z dračích zubů, Kadmem zasetých, muž Kadmovy dcery Agauy, otec Pentheův. 2) Syn Mercuriův, jeden z Argonautů a účastník lovu kalydónského. 
  • Échó (2. p. Échy): nymfa, milující marně Narkissa za trest proměněná v ozvěnu. 
  • Eileithyia: řecké jméno pro Lucinu, bohyni porodu. 
  • Einarimé, obyč. Aenaria, sopečný ostrov při pobřeží kampánském. 
  • Elatos (-ta): král Lapithů v Larisse, otec Kaineův. 
  • Eleleus (od výkřiku "eleleu"): příjmení Dionýsovo. 
  • Eleusis (-íny): město v Attice, proslulé Démétřinými (Cereřinými) mystériemi. 
  • Élis (-idy): kraj v sz. Peloponnésu; v něm je Olympie a řeka Alfeios. Adj. élidský n. élejský. 
  • Émathia: makedonská krajina ; émathijský = makedonský. 
  • Enaisimos (-ma): syn Hippokoónta z Amykel, účastník lovu kalydónského. 
  • Enipeus (-ea): řeka v Thessalii, vtékající do Ápidanu, a její bůh. 
  • Éós (-óa, čes. jitřní): jméno jednoho ze slunečních koní. 
  • Epafos (-fa): syn Iovův a lin, identifikovaný s egyptským Apiem; I, 749. 
  • Épeiros: záp. část sever. Řecka. 
  • Epidauros (-ru): poutní město Asklépiovo v Argolidě, věštírna, kde bůh v podobě hada léčil ve snech. 
  • Epimétheus (-ea): syn lapetův, bratr Prométheův, otec Pyrrhy; Epimétheovna: Pyrrha. 
  • Erasínos (-na): ponorná řeka v Argolidě. 
  • Erebos (-bu, čes. tma): podsvětí. 
  • Erechtheus (-ea): král athénský, syn Pandíonův, otec Óreithyie, Prokridy a Kekropa. - Pandíón bývá někdy vyhlašován za syna Erechtheova; podle něho se nazývají Athéňané Erechtheovci. 
  • Éridanos (-nu): bájný veletok, jejž si staří představovali kdesi na západě; nelze jej s žádnou řekou ztotožnit, třebaže se nejčastěji pomýšlí na Pád. Ale byl také lokalizován do Épeiru. 
  • Erifýlé (-ly ): manželka Amfiaráova, jež byla usmrcena svým synem Alkniaiónem pro zradu svého chotě. 
  • Érigoné (-ny): dcera attického vinaře lkaria, jenž dostal od Dionýsa víno. Sedláci, kteří se od něho napili, v opilosti mysleli, že je otrávil, a zabili ho. Érigoné dlouho hledala se svým psem Mairou otcův hrob; když jej nalezla, oběsila se u něho. Dionýsos Ikaria, Érigonu i psa vsadil mezi hvězdy. (lkaria jako Boóta, Érigonu jako Pannu). Ovidius naráží také na báji nám neznámou, podle níž Dionýsos v podobě hroznu ošálil Érigonu. 
  • Erichthonios (-ia): pův. asi táž bytost jako Erechtheus. Podle pozdější báje to byl syn Héfaistův (Vulkánův), zrozený bez matky, tj. ze země. Athéna (Minerva) se děcka ujala, dala je do košíku a svěřila dcerám Kekropovým s rozkazem, aby se nedívaly dovnitř. Ony však nahlédly; spatřily tam děcko s hadem (pův. děcko v hadí podobě). Ten prý se na ně vrhl a usmrtil je; podle jiné pověsti zešílely a vrhly se z Akropole. Erichthonios se pak stal vládcem a mj. vynalezl orbu; II, 553-562. 
  • Erymanthos (-thu): řeka a stejnojmenné pohoří na severozáp. hranici Arkadie. Héraklés tu lapil pověstného kance, jehož přinesl živého Eurystheovi; podle jiné verze ho zabil. 
  • Erínye (j. č. Erínys): Lítice, bohyně pomsty, dcery Noci. Stíhají hlavně zločiny spáchané na příbuzných; ve stíhaném působí šílenství. Sídlí v podsvětí. 
  • Erysichthón (-ona): syn thessalského krále Triopa, otec Mnéstřin. Skácel posvátný Cereřin strom; za to ho Ceres potrestala nenasytnýmhladem, sám se ujídal, když dceru již nemohl prodávat za potravu; VIII, 738-787. 
  • Eryx (-ka):
    1) Syn Venušin, zabitý Hérakleem proto, že mu chtěl ukrást dobytče ze stáda Géryonova. Sídlil na záp. pobřeží Sicílie na hoře, nazvané prý podle něho Eryx, v městě téhož jména. Býval v něm slavný Venušin chrám. Odtud: Erykův kraj; Erycká Venus.
    2) Jméno druha Fíneova. 
  • Eteoklés (-klea): jeden ze synů Oidipových, jenž připravil svého bratra Polyneika o účast na vládě v Thébách, a tím dal podnět k válce "Sedmi proti Thébám". 
  • Etruskové: obyvatelé Etrurie, sev. od Říma, vynikali znalostí různých způsobů věštění.
  • Euandros (-ra): syn Hermův, jenž podle pověsti přišel z Arkadie do Itálie a založil na římském vrchu Palatinském město Palanteum. 
  • Euboia: veliký ostrov vých. od středního Řecka. 
  • Euforbos (-ba): syn Panthoův, Trójan, zabitý Meneláem. Pýthagorás tvrdil, že v tomto muži dlela kdysi jeho duše.
  • Euhán: bakchický výkřik a odtud příjmení Dionýsovo. 
  • Eumenidy ("milostivé"): eufemistický název pro Erínye (Furie).
  • Eumolpos (-pa): thrácký pěvec, žák Orfeův, kněz Dionýsův, jenž prýse přistěhoval do Attiky a založil mystéria eleusínská. 
  • Európé: dcera foiníckého krále Agénoa, unesená lovem v podobě býka na Krétu, kde mu porodila Mínóa; II, 833-875. 
  • Euros (-ra): jihovýchodní vítr, jeho bůh. 
  • Eurotás (-ta): hlavní řeka v Lakótůce, tekoucí Spartou. 
  • Eurydiké (-ky): choť Orfeova; X, 1-77. 
  • Eurynomé: nejkrásnější žena, matka Leukothoy.


Eurypylos (-la): 1) Nf ladař ostrova Kóu (ostrov Eurypylův), kterého

zabil Héraklés, když mu Kójští bránili vystoupit na ostrov. 2)

Syn Euaimona thessalského, jeden z vůdců před Trójí.

Eurystheus (-ea): syn Sthenelův, král mykénský, jehož byl nucen

pro Héřinu lest Héraklés poslouchat; v jeho službách vykonal

většinu svých prací. Eurystheus pak pronásledoval i potomky

Hérakleovy; ale omládlý Ioláos je ochránil.

Eurytión (-óna): ze Fthíe, účastník lovu kalydónského.

Eurytos (-ta): 1) Král oichalský na Euboi, otec Dryopin, John a

ifitův. 2) Jméno Kentaura.

Faëthón (-onta, čes. zářící): syn boha Hélia (Slunce) a Klymeny, man-

želky aithiopského krále Meropa, jenž nešťastnou jízdou na slu-

nečním voze způsobil světový požár a byl zabit Diem (Iovem);

I, 747, II, 339. Původně je Faěthón sám Hélios. Faěthontův pták;

labuť.

Faěthúsa ("zářící"): sestra Faěthontova, jedna z Hélioven.

Fajákové: podle Homéra obyvatelé ostrova Scherie, žijící v blahoby-

tu. Proslulé byly jejich sady. Jejich král Alkinoos, hostitel Odys-

seův. Scherie byla později ztotožňována s Korkyrou (nyní Korfu).

Faidimos (-lna): jeden ze synů Niobiných.

Faidra: choť Théseova, nevlastní matka jeho syna Hippolyta. Za-

milovala se do cudného pastorka; ten ji však odmítl; F'aidra spá-

chala sebevraždu, když ho dříve obvinila z úkladů o její ctnost. Thé-

seus jí uvěřil, svého syna proklel a vyhnal. Býk, vyslaný Poseidó-

nem (Neptunem) z moře na Hippolyta, způsobil jeho zkázu.

Faistos (-tu): město na již. pobřeží Kréty.

Fantasos (-sa, čes. »představitel přízraků«): jeden ze synů boha Spán-

ku, beroucí na sebe podoby neživých věcí.

Farfarus (-ru; jinak Fabaris): říčka v Sabinsku, tekoucí do Tibery.

Faros (-ru): ostrov u ústí Nilu v Alexandrii se známým majákem.

Později spojený se zemí.

Farsalos (-1u): město v již. Thessalii, proslulé vítězstvím Caesarovým

nad Pornpeiem r. 48 př. n. 1.

Fásis (-dy): řeka v Kolchidě, vtékající do vých. Černého moře.

Faunus (-na): staroitalský bůh plodnosti, úrody, lesů a pastvin;

později byl ztotožněn s řeckým Pánem, a podle řeckých satyrů

a pánisků k Pánů) představovali si Římané v přírodě množství

faunů. Představa pův. boha byla také zesvětštěna: Faunus byl

prý králem v Latiu a byl otcem Ákidovým a krále Latina.

Fégeia: město v Arkadii, zvané později Psófís. Fégejský se nazývá

Erymanthos proto, že teče mimo Fégeiu.

Fégeus (-ea): král arkadské Psófídy, otec Arsinonin (či Alfesiboin),

tchán Alkmaiónův. Když se dověděl, že je Alkmaión jeho dceři

nevěrný, usmrtil ho.

Féné (-y): choť krále Perifanta, jež byla proměněna v krahujce.

Feneos (-ea): město v Arkadii, u něhož teče potok, zvaný kdysi

Styx; voda tohoto potoka je dodnes pokládána za smrtící.

Fénix: zázračný pták, znovu se rodící z otcova popelu; XV, 392 až

407.

F erés (-ha): otec ferského krále Adméta.

Filammón (-óna): slavný mytický pěvec, syn Apollónův a Chionin.

Filémón (-ona): manžel Baukidin.

Filippy: město v Makedonii, kde r. 42 př. n. 1. podlehli římští re-

publikáni spojeným triumvirům (Octavianus, Antonius, Lepi-

dus). Básník pro účinnost mluví nesprávně tak, jako by ležely

Filippy blízko Farsalu.

Filoktétés (-éta): syn Poiantův, který zapálil na Hérakleovu prosbu

hranici, na níž H. zemřel, zdědil jeho luk a šípy, bez nichž

podle věštby neměla Trója padnout. Na výpravě Řeků proti Tró-

ji byl cestou uštknut zmijí a zanechán na radu Odysseovu na ostro-

vě Lémnu. Teprve v desátém roce si pro něho Odysseus

protože jeho šípů bylo třeba k dobytí Tróje; XIII, 46 54, 313 až

334.

Filoméla: dcera athénského krále Pandíona, jež byla zneuctěna Tércem,

manželem své sestry Prokny. Když se mu sestry za to strašně po-

mstily, byla Filoméla proměněna ve vlaštovku (slavíka):, V,

412-674.

Filyra: Ókeanova dcera, s níž zplodil Kronos (Saturnus) Kentaura

Cheirona.

Fineus (-ea): 1) Thrácký král, věštil proti vůli bohů, oslepil své syny

a byl potrestán slepotou. Harpyje mu uchvacovaly a znečišťo-

valy pokrmy, Kalais a Zétés ho zbavili toho soužení; VII, 2-4.