Seznam vlastních jmen

Seznam vlastních jmen, stejně jako verše k projektu jsou použity z knihy Proměn, vydané v Praze roku 1974. V tomto vydání je překlad s poznámkami a seznamem vlastních jmen od Ivanem Burešem, který použil latinský originál ve vydání Ehwaldově, Teubner, Berlín 1915-1916.

(V závorce je uveden 2. pád nebo výslovnost. V uvedených odkazech jsou označeny jednotlivé knihy a verše)

! DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ !

Jmenný seznam není vytvořen technikou přepisu, ale scanu a konvertace textu - to má za následek, že se v textu mohou vyskytnou překlepy způsobené konvertací. Jedná se o překlepy typu písmena m na písmena rn, písmeno h na písmeno b, písmeno l na číslici 1, I za í ( ílův = Ilův) a podobně. Za takové překlepy se omlouváme.

Pokud nás na ně upozorníte, obratem budou opraveny.
 

A

  • Abás (-anta):
    1) Král v Argu, jenž se proto nazývá "abantský". Abantův syn: Akrisios; vnuk: Perseus.
    2) Jméno Libyčana, Kentaura a druha Diomédova.
  • Admétos (-ta): král v thessalských Ferách, oblíbenec boha Apollóna, který u něho sloužil osm roků jako pastýř, aby se očistil ze zabití Pýthóna.
  • Adónis (-nida): krásný syn kyperského krále Kinyry a jeho dcery Myrrhy, miláček Venušin; X, 503-739. 
  • Aelló (-ly): čes. "bouřná", jméno psa Aktaiónova a jedné Harpyje. 
  • Aeneas (-ea, řec. Aineiás): syn Anchísův a Afrodítin (Venušin), uprchlý z Tróje, praotec římského národa. Založil v Lanu město Lavinium, nazvané po choti Lavinii, dceři krále Latina, jenž ho pohostinsky přijal; Aeneova cesta do. Itálie a jeho osudy: XIII, 620-739; XVI, 75-153, 581-608.
  • Aesar (-aru): řeka v Bruttiu u Krotónu (již. Itálie). 
  • Aesculapius (-ia, řec. Asklépios), syn Apollónův a Korónidin; II, 628-630. Bůh lékařství, přivezený r. 293 př. n. 1. v podobě hada do Říma z Epidauru. Byl zpodobován jako starý vousatý muž s vlídnou tváří, opírající se o berlu, kolem níž se ovíjel had, symbol obnovujícího se života; XV, 622-744.
  • Afareus (-ea): 1) král messénský, otec Lynkeův a Idův. 2) jméno Kentaura. 
  • Afrodíté (-ty): bohyně lásky, viz Venuše. 
  • Agamemnón (-ona): starší syn Átreův, bratr Meneláův, král v argoleských Mykénách, otec obětované Ifigeneie, vrchní vůdce Řeků u Tróje.
  • Aganippé (-ppy): pramen v Boiótii na úpatí Helikónu, zasvěcený Múzám.
  • Agaué (-auy): dcera Kadmova, manželka Echfonova, matka Pentheova; tohoto svého syna v bakchickém šílenství roztrhala; III, 701-731.
  • Agénór (-ora): král foinícký, bratr Bélův a otec Kadmiiv; Agénorovna: jeho dcera Európé; Agénorův potomek: Kadmos.
  • Aglauros (-ry): dcera athénského krále Kekropa, zvědavá a závistivá; II, 760 832.
  • Achaia (-ie): krajina v sev. Peloponnésu; za doby římské tak bylozváno celé Řecko, proto achajský = řecký.
    Achajové = Řekové před Trójou.
  • Achaimenidés (-da): druh Odysseův (Ulixův), opuštěný na Sicílii a přijatý na lodi od Aenea; XIV, 154-222.
  • Achelóos (-óa): řeka tekoucí Aitólií a Akarnánií, největší v Řecku vůbec, a bůh té řeky; Achelóovny = Sirény.
  • Acherón (-ontu): známá řeka v podsvětí a bůh té řeky; otec Askalafův.
  • Achilleus (-lea): syn Péleův a Néreovny Thetidy, narozený v thessalské Fthíi, vnuk Aiakův. Největší řecký hrdina, nejstatečnější před Trójou; souboj s Kyknem; XII, 64-145, zastřelen Paridem; XII, 580-628. Aby nemusel k Tróji, matka ho ukryla jako dívku mezi dcerami krále Lykoméda na ostrově Skýru, kde jej odhalil Odysseus; X111, 162 násl.
  • Aiakos (-ka): syn Diův (Iovův) a nymfy Aigíny, král ostrova Aigfny; otec Telamónův, Péleův a Fókův, vypravuje Kefalovi o moru a Myrmidonech; VII, 518-660; po smrti se stal pro svou spravedlnost soudcem v podsvětí; IX, 435. Aiakův vnuk: obyč. Achilleus; Aiakovci: mužstvo Aiakovo. 
  • Aiaia: bájný ostrov v Tyrrhénském moři, rodiště Kirčino. 
  • Aiás (-auta):
    1) syn Telamónův ze Salamíny, zvaný větší, vnuk Aiakův, po Achilleovi nejstatečnější řecký hrdina u Tróje, soudí se s Odysseem o zbraň Achilleovu; XIII, 1-398.
    2) Syn Oileův z Náryku v Lokridě, vůdce Lokrů proti Tróji, zván byl Aiás menší; XII, 468. Po dobytí Tróje zneuctil kněžku Kassandru a byl za to stižen ztroskotáním a usmrcen.
    3) Řeka v Illyrii, zvaná také Aóos.
  • Aiétés (-ta): král v Kolchidě, syn Héliův, otec Médein.
  • Aigaión (-óna): storuký mořský obr. 
  • Aigeus (-ea): král athénský, syn Pandionův. otec Théseův. 
  • Aigína:
    1) Ostrov v Sarónském zálivu;
    2) N ymfa tohoto ostrova, dcera říčního boha Ásópa v Boiótii. Na ostrově Oinopii porodila Aiaka Diovi (lovovi), jenž se s ní prý spojil v podobě ohně. Aiakos převzal po matce ostrov Aigínu.
  • Aiolos (-a):
    1) Syn Hippotův, bůh, jenž vládne větrům. Jeho království bylo na vulkanických Liparských ostrovech, též Aiolských, kde prý měl větry uzavřeny v jeskyních. Vyprávělo se, že jeho synové žili v manželství se sestrami. Aiolův syn: Mísénos, trubač Aeneův. Aiolova dcera byla Alkyoné, choť Kéýkova.
    2) Thessalský král, syn praotce Řeků HelJéna. Molovi synové: Athamás, Sísyfos a Krétheus; vnuci: Kefalos, Odysseus a Aisón. 
  • Aisakos (-a): syn Priamův a nymfy Alexirhoy, proměněn v potápku, XI. 749 795. 
  • Aisar: řeka v jižní Itálii u města Krotónu. 
  • Aisón (-ona): syn Krétheův, otec Iásonův, král v thessalském Miku; VII, 159-296. Byl zbaven vlády svým bratrem Peliem. Iásón mu k ní opět dopomohl a Médeia ho omladila. 
  • Áithiopuvé černí obyvatelé jižní Libye (jižně od Egypta). 
  • Aithón (Ohnivý): kůň boha Slunce. 
  • Aitólie, krajina ve středním Řecku s městem Kalydónem. Aitólský hrdina: Diomédés, vnuk kalydónského krále Oinea. 
  • Akarnánie: řecká krajina západně od Aitólie. 
  • Akastos (-a): syn Peliův, Argonaut, král v thessalském Iólku; očistil Pélea z vraždy. 
  • Akestés (-ta): král na Sicílii, zakladatel města Akesty (Segesty), hostitel Aeneův. 
  • Ákis (-ida): říčka na Sicílii, do níž prý se proměnil stejnojmenný syn Faunův, vnuk říčního boha Symaitha, milenec Galatein.
  • Akoités (-ta): tyrrhénský plavec, v nějž se proměnil Bakchos. 
  • Akrisios (-ia): král v Argu na Peloponnésu, syn Abantův, otec Danain, vnuk Perseův. Bratr Proitos ho zbavil vlády v Argu, Perseus mu k ní opět dopomohl. Zabit od Persea nešťastným hodem disku. 
  • Aktaión (-pna): syn Autonoy, dcery thébského krále Kadma, změněný v jelena a roztrhaný vlastními psy; III, 131-252. 
  • Aktion (Actiuin): mys v sev. Akarnánii u Ambrakijského zálivu s chrámem Apollónovým, slavný vítězstvím nad Antoniem r. 31 př. n. I. 
  • Aktór (-ora):
    1) Otec Menoitiův, děd Patroklův (Aktorův vnuk).
    2) Král v Ělidě, otec Eurytův a Kteatův - dvojice Aktorovců;
    3) Otec Erytův. 
  • Alba:
    1) Staré město v Latiu (A. Longa), založené Askaniem, z něhož prý vznikl Řím. Albské pohoří tamtéž.
    2) Mytický král v Albě. 
  • Albula (Bělá): prý starý název řeky Tibery. 
  • Alémón (-ona) z Argu: otec Myskela, zakladatele města Krotónu. 
  • Alexandros: druhé jméno Paridovo. 
  • Alexirhoé (-oy): nymfa, dcera říčního boha Gráníka, matka Aisakova. 
  • Alfeios (-ia):
    1) ňeka v Ělidě, hlavní řeka Peloponnésu, která teče z Arkadie.
    2) Její bůh, jenž miloval nymfu Arethúsu. 
  • Alférťór (-ora): syn Niobin. 
  • Alkaios (-ia): syn Perseův, otec Amfitryónův, proto Alkaiův vnuk = Héraklés. 
  • Alkathoé: básnické jméno města Megary, podle Pelopova syna Alkathoa, jenž prý je vybudoval. 
  • Alkidamás (-anta): král ostrova Keu, otec Ktésylly, jež se proměnila v holubici. 
  • Alkinoos (-oa): král Fajáků, jenž se ujal Odyssea a dal ho na fajácké lodi dopravit na Ithaku. Loď, vracejíc se domů, zkameněla. 
  • Alkithoé (-oy) : jedna z Minyoven. 
  • Alkmaión (-óna): syn věštce Amfiaráa, zabije svou matku Erifýlu, která zavinila otcovu smrt, je za to stižen šílenstvím a pronásledován Líticemi. Uteče k Fégeovi do Arkadie, vezme si jeho dceru Arsinou za ženu, dá jí náhrdelník Erifýlin, později prchá k Achelóovi a vezme si za manželku jeho dceru Kallirrhou, pro niž vyprosí na Fégeovi náhrdelník matčin, aby prý jej zasvětil Apollónovi. Fégeus, když se doví pravou příčinu, dá jej svými syny zabít, jeho smrt zase pomstí synové Alkmaiónovi a Kallirrhoini. 
  • Alkméné (-y): dcera Élektryóna, krále v argolských Mykénách, vnučka Perseova, choť krále Amiftryóna v blízkém Tírynthu, s níž zplodil Zeus (Iuppiter) v podobě Amfitryónově Héraklea. Proto se k ní Héra (luno) chovala nepřátelsky. 
  • Alkón (-óna) z Boiótie, proslulý kovolijec doby helénistické. Ovidius jej anachronisticky učinil Aeneovým současníkem. 
  • Alkyoné
    1) Dcera boha větrů Mola, manželka krále Kéýka. 2) Alkyoné (Hal-), dcera Sinidova. Protože se ráda miliskovala s muži, svrhl ji otec do moře. Byla proměněna v ledňáčka.
    3) Choť Meleagrova. 
  • Almó (-óna): potok jižně od Říma, vlévající se do Tiberu. 
  • Alóeus (-ea): syn Poseidónův. Jeho manželka ifimedeia zrodila z Iova obry Óta a Efialta. Ovidius se však zmýlil, když napsal, že je Iuppiter zplodil v podobě říčního boha Enípea; v té podobě se spojil Poseidón (Neptunus) s Týrou, dcerou Salmóneovou. 
  • Althaia: dcera Thestiova, sestra Pléxippova a Toxeova, žena Oinea, krále v Kalydónu, matka Meleagra, jehož smrt sama uspíší; VIII, 445-524. 
  • Amathás (-úntu): město na již. Kypru, se slavným chrámem Venušiným. 
  • Amazonka: příslušnice národa bojovných žen, jenž prý sídlil v M. Asii u řeky Thermodontu. Přitáhly Trójanům na pomoc, jejich královnu Penthesileiu zabil Achilleus. Pověst vyprávěla také o jejich vpádu do Attiky. S Amazonkou Antiopou nebo Hippolytou zplodil athénský král Théseus syna Hippolyta. 
  • Ambrakie: město v již. Épeirru při zálivu, podle ní nazvaném. 
  • Amenanos: řeka na Sicílii 
  • Amfiaráos (-áa ; nebo Amfiareós, -ea): král v Argu a věštec. Když sbíral Polyneikés spojence na výpravu proti Thébám, nechtěl se jí Amf. zúčastnit, poněvadž předvídal nešťastný konec. Ale Polyneikés získal krásným zlatým náramkem, jejž prý dal kdysi Kadmos Harmonii, Amfiaráovu choť Erifýlu, aby manžela přiměla k výpravě. Po nešťastné bitvě u Théb byl i s vozem pohlcen zemí. Jeho syn Alkmaión ho pomstil. Amf. měl pak věštírnu v Orópu, kde prý se po své smrti zjevil. 
  • Amfión (-ona): syn Diův a Antiopin, manžel Niobin, jenž opevnil Théby. Čarovnou hrou na lyru prý hýbal balvany, takže se samy skládaly v hradby. Pevnost Amfíonova: Théby.
  • Amlissos (-ssa): syn Apollónův a Dryopin. 
  • Amfitríté (-y): dcera Néreova, manželka Poseidónova (Neptunova). 
  • Amfitryón (-óna): král tírynthský, manžel thébské Alkmény, vnuk Perseův. S Alkménou se prý v Anifitryónově podobě spojil Zeus (Iuppiter) a zplodil Héraklea. Často bývá Héraklés označován patronymikem "Amfitryónovec" podle svého pěstouna. 
  • Amfriské skály: není jisto, co tím básník míní. 
  • Amfrýsos (-sa): říčka v Thessalii. 
  • Amón (-óna): egyptský Amun, bůh s beraní hlavou, jenž byl ztotožňován s Diem (lovem). Za římské doby byl představován jako luppiter s beraními rohy ve vlasech. Měl věštírnu v oáze po něm nazvané v Libyjské poušti (dnes Siwah). Také jméno Fíneova druha. 
  • Amor (-ora): syn Venušin jako řecký bůh lásky Erós. Za doby alexandrijské byl zpodobován s lukem a toulcem plným šípů a s křídly na ramenou. Lat. se také nazývá Cupido (Touha). Původně byl Erós jen jeden, později si jich představovali větší množství v podobě rozmarných hravých chlapců; byli zpodobováni nazí s křidélky a se zbraněmi. 
  • Ampykos (-ka): Démétřin (Cereřin) kněz na dvoře krále Kéfea. 
  • Ampyx (-yka):
    1) Druh Fíneův.
    2) Jméno Lapithy. 
  • Ampyx nebo Ampykos se nazýval otec věštce Mopsa, jenž se nazývá Ampykův syn.
  • Amulius (-ia): král města Alby, který vypudil svého bratra Numitora, jemuž zabil syna a jeho dceru Rheu Silvii učinil vestálkou. Byl pak zabit Silviinými syny Romulem a Remem. 
  • Amyklás (-ly): otec Hyakinthův, zakladatel Amykel v Lakónii. 
  • Amykly (-kel): starobylé město v Lakónii. již. od Sparty. 
  • Amýmóné (-y): dcera Danaova, milenka Neptunova. Podle ní byl nazván pramen a potok nedaleko Argu. 
  • Amyntór (-ora): dolopský král, otec Achilleova pěstouna Foiníka. 
  • Anajé (-y): ostrov ve Sporadách. 
  • Anópos (-pu): říčka u Syrákús, do níž vtéká nedaleko ústí pramen Kyané.
  • Anaxareté (-y; "Paní ctnosti"): dívka z ostrova Kypru, nepřístupná lásce, proměněná v kámen; odmítla lfida; XIV. 698-772. 
  • Andraimón (-ona):
    1) Manžel Dryopin.
    2) Aitólský král, otec Thoanta, velícího Aitólům před Trójí. 
  • Androgeós (-ea): syn krále Mínóa, zabitý při hrách v Athénách, když porazil všechny athénské soupeře. 
  • Andromaché (-y): choť trójského hrdiny Hektora, matka Astyanaktova. Po pádu Tróje připadla Achilleovu synu eoptolemovi; později se provdala za věštce Helena. 
  • Andromeda (-y): dcera aithiopského krále Kéfea a královny Kassiopeie, vysvobozená Perseem od mořského draka; IV, 663-739. 
  • Andros (-ru): syn délského krále Ania. Podle něho prý byl nazván ostrov Andros, nejsevernější mezi Kykladarni. 
  • Anchísés (-ísa): král dardanský, miláček Venušin, s níž zplodil Aenea. 
  • Anigros (-ru): říčka v Élidě s páchnoucí vodou. 
  • Anió (-óna n. éna): přítok Tiberu. 
  • Anios (-ia): král a kněz Apollónův na ostrově Délu, vypráví Aeneovi osudy svých dcer; XIII, 620-674. 
  • Antaios (eia): syn Země a Poseidóna, Gigant sídlící v Libyi, jenž nutil ty, s kterými se potkával, aby s ním zápasili. Byl nepřemožitelný, poněvadž stykem s matkou Zemí nabýval stále nových sil. Héraklés ho vyzdvihl do výše a uškrtil; IX, 184. 
  • Antandros (-ni): město v Tróadě na úpatí pohoří Idy. 
  • Anténór (-ora): trójský velmož, jenž byl proti válce a radil Trójanům, aby vydali Helenu Řekům. 
  • Anthédón (-onu): přístavní rybářské město v Boiótii, ležící proti Euboi. 
  • Antifatés (-ta): ukrutný král Laistrýgonů, pojídající lidi. Antifatovo město, dům: Formie - viz Laistrýgonové. 
  • Antigoné: dcera trójského krále Láomedonta, která byla pyšná na krásné dlouhé vlasy a srovnávala se s Iunonou. Byla za to proměněna v čápa; VI, 93-97. 
  • Antiopé (-y): dcera boiótského krále Nyktea, s níž zplodil Iuppiter v podobě satyra syny Amfíona a Zétha.
  • Antissa: přístavní město na ostrově Lesbu; ležela původně na ostrůvku.
  • Antium (-tia): starobylé přímořské město v Latiu. 
  • Anúbis (-ida): egyptský bůh mrtvých, zobrazovaný se šakalí hlavou. Podle helenizované báje pomáhá Isidě hledat mrtvolu Osíridovu; IX, 690. 
  • Áonové: mytičtí praobyvatelé Boiótie; donsln't = boiótský.
  • Ápidanvs (-nu): přítok řeky Péneia v Thessalii.
  • Ápis (-ia): posvátný býk v egyptské Memfidě, inkarnace boha Ptaha; IX, 691. Byl černý, na čele měl bílou lysinku v podobě trojúhelníku, na zádech bílou skvrnu v podobě orla a v ocase dvojbarevné žíně.
  • Apollón (-óna): syn Diův (Iovův) a bohyně Léty (Latony), bratr bohyně Artemidy (Diany) narozený na ostrově Délu na hoře Kynthu. Nejslavnější místa jeho kultu byly Délos a Delfy. Měl četné rozmanité funkce. Byl bohem hudby a básnictví, věštectví v Delfách, Klaru v M. Asii, lékařství, bohem pastýřů, rolníků a lovců, slunce a světla - proto mívá příjmení Foibos (světlý, jasný); jako bůh slunečních paprsků ztotožňován s Héliem. Jeho miláček Kyparissos, milenky Dafné, Korónis, Issé, Chioné, Sibylla, jeho synové Faěthón, Asklépios, Orfeus, Filammón. Zasvěcen mu byl havran, dříve bílý; II, 532-595 a vavřín; I, 452-567. Zobrazován býval s lukem nebo kitharou (lyrou).
  • Apulie: krajina v již. Itálii. Apulský pastýř, drzý k nymfám, byl proměněn v divokou olivu; XIV; XIV, 512-526.
  • Arachné (řec. pavouk): lýdská dívka, jež překonala ve tkaní o závod bohyni Minervu a byla jí za to proměněna v pavouka; VI, 1-145.
  • Ardea (čes. Volavka): rutulské město v Latiu. Když bylo spáleno, vzlétla prý z jeho popela volavka; XIV, 566-580.
  • Arés (-ea), řecký bůh války, viz Mars.
  • Arestór (-ora): otec lina strážce Arga, jenž proto sluje Arestorovec. 
  • Arethúsa: pramen na ostrově Ortygii u Syrákús. Dříve víla v Élidě řecké, prchající před Alfeiem; vypráví Cereře své osudy; V, 462-508, 572-641. 
  • Argó (-gy): proslulá první loď, na níž pluli řečtí hrdinové pod vedením Iásonovým do Kolchidy pro zlaté rouno.
  • Argolis (-idy): krajina na severových. Peloponnésu, v níž leží město Argos. Argolská milenka ló. 
  • Argos (-gu):
    1) Krajina na severových. Peloponnésu, za starých dob velmi významná. V ní leželo město Argos a hrady Mykény a Tíryus, za řeckého pravěku střediska mocných vládců. Podle Argu bývají u Homéra označováni všichni Řekové jako Argejští, Argívští; odtud užívají i lat. básníci adj. argívský, argejský i argolský ve smyslu řecký.
    2) Argos, stooký obr, syn Země a Arestora, hlídač Íin. Usmrtil ho Hermés (Mercurius). 
  • Argy (Arg), město na Peloponnésu.
  • Ariadné: dcera krétského krále Mínóa. Z lásky pomohla Théseovi klubkem nití z labyrintu a prchla s ním; VIII, 152-182. Tbéseus ji však na ostrově Naxu opustil. Když ji tam nalezl Dionýsos, pojal ji za choť, její korunu vsadil mezi hvězdy. 
  • Aricia: starobylé město v Latiu jihových. od Říma. Byl u něho proslulý háj a chrám Dianin; XV, 489. 
  • Arkadie: hornatá krajina ve středním Peloponnésu. 
  • Arkás (-ada): syn Iovův a Kallistin, podle báje praotec Arkadů; se svou matkou byl vsazen mezi hvězdy jako Velký medvěd (Vůz) a Hlídač medvěda (Arktofylax) či Vozataj; II, 466-531. 
  • Arkeisios (-ia): otec Láčrtův, syn Diův (Iovův). 
  • Arné (-y): thrácká dívka, jež zradila jakýsi ostrov (Sifnos?) a byla proměněna v kavku. 
  • Arsinoé (-oy): dcera Fégeova, manželka Alkmaiónova. 
  • Artemis (-idy): řecká bohyně lovu, viz Diana. 
  • Askalafos (-fa, čes. sova): syn boha Acherontu a podsvětní nymfy Orfny; byl proměněn ve výra; V, 509-550. 
  • Askanios (-ia): zvaný také Iulus, syn Aeneův, v lat. formě Ascanius. 
  • Asklépios (-ia): řec. jméno pro Aesculapia. Syn Apollónův a nymfy Korónidy, bůh lékařství, odchovanec Kentaura Cheirona. Nejslavnější jeho svatyně byla v argolském Epidauru. Odtud byl jeho kult r. 293 přenesen do Říma. Zobrazován byl jako vousatý starý muž s vlídnou tváří, opírající se o hůl, po níž se plazil had, symbol obnovujícího se života.
  • Ásópos (-pa): řeka v Boiótii a její bůh. Ten byl otcem nymfy Aigíny, jež zrodila Aiaka, proto Ásópiiv vnuk = Aiakos. 
  • Assarakos (-ka): syn Tróův, bratr Ilův a Ganymédův, jeden z předků Priamova rodu.
  • Astraios (-ia): Títán, jenž zplodil s bohýní Erós (Aurórou) bohy větrů. 
  • Astyanax (-nakta): syn Hektorův a Andromachy, byl po dobytí Tróje svržen z hradeb. 
  • Astypaleía (-ie): ostrov ve Sporadách, ležící jihových. od Naxu. 
  • Atalanté (-ty):
    1) Z Tegey v Arkadii, dcera lasiónova, zdatná lovkyně, účastnila se lovu na kance kalydónského. Milenka Meleagrova; V111,380-444.
    2)Dcera krále Schoinea v Boiótii, běžkyně, milenka Hippomenova, který ji v běhu přemohl. Pro nevděk k Venuši byli pak oba proměněni ve lvy; X, 560-707. Obě dívky bývají spolu zaměňovány. 
  • Athamánové: kmen usedlý v již. Épeiru. 
  • Athamás (-anta): syn Molův, král v boiótském Orchomenu, jenž v šílenství zabil svého synka Learcha, bratr Sísyfův; IV, 512-542. První jeho ženou byla Nefelé, druhou Inó. 
  • Athéna: lat. Minerva, dcera Iovova, ital. bohyně moudrosti, umění a řemesel, ženských i mužských. Tká koberec; VI, 70-102, pustila se do závodu ve tkaní s Arachnou a podlehla. Její ptáci jsou vrána a pak sova; II, 532-595. Panenská bohyně obranné války, nazývaná Pallas, tj. Ochránkyně (patronka) Athén a celé Attiky, dala Attice olivu. Přála Perseovi, Kadmovi, Théseovi, Diomédovi. Vystupuje jako ochránkyně Řeků proti Trójanům, pomáhá svým oblíbencům Hérakleovi, Odysseovi, ale je uctívána i v Tróji jako Minerva fryžská, na ílijském hradě je její socha, palladium, s nímž souvisí osud města. Tuto sochu uloupil Odysseus. Hlavně však je bohyní Athén. Minervin hrad: athénská Akropolis, k její poctě se konala v Athénách slavnost Panathénají. 
  • Athós (-thosu): předhoří na poloostrově Chalkidice. 
  • Attis: frygijský (fryžský) pastýř, miláček bohyně Kybely; změnila prý jej v pinii. 
  • Atlás (-lanta): syn lapetův a Klymenin, otec Plejad a Hyad, obr, žijící na západě. Perseus ho proměnil v kámen, pohoří Atlás v Africe; IV, 604-662. Bájilo se o něm, že nese na své šíji nebeskou klenbu. Poněvadž byla Plejadka Maia matkou Hermovou (Mercuriovou), nazývá se Hermés Adamův vnuk. 
  • Átrax (-ka): syn Péneiův, zakladatel thessalského města téhož jména. Átrakův: vnuk Kaineus. Nebo Átracidés = Átračan, Thessal. 
  • Átreus (-ea): syn Pelopův, král v Mykénách, otec Agamemnonův a Meneláův. 
  • Attika : poloostrov na východě středního Řecka s hlavním městem Athénami.
  • Augeiás (-ia): král v Élidě, jenž měl obrovská stáda. Héraklés mu vyčistil za den jejich chlév tak, že do něho zavedl řeky Péneios a Alfeios. 
  • Aurora: bohyně Zora, ztotožněná s řeckou bohyní červánků, zvanou Ěós. Proto je také pokládána za dceru Títána Hyperíona, je chotí Títhónovou a matkou Memnonovou. 
  • Aulis (-idy): přístav v Boiótii proti Euboi, odkud prý vyplula řecká výprava proti Tróji; hlad v Aulidě; XII, 1-23. 
  • Ausonie: pův. označení střední a jižní Itálie podle praobyvatelů Ausonů; později básnické označení celé Itálie.
  • Auster (astra): jižní vítr a jeho bůh. 
  • Autolykos (-ka): syn Mercuriův a Chionin, manžel Mnéstřin, otec Antikleie, matky Odysseovy; prohnaný podvodník a zloděj. 
  • Autonoé (-oy): dcera Kadrnova, matka Aktaiónova. 
  • Avernus lacus: jezero Avernské, ležící u Kúm, v krajině vulkanické; myslilo se, že tu je vchod do podsvětí. Odtud avernský = podsvětní. Avernská Luno = Persefoné (Proserpina). 

B

  • bakchantky: ženy v mystickém opojení slavící Bakcha. 
  • Bakchis (-ida): potomek Hérakleův, zakladatel vladařského rodu Bakchidovců v Korintě. Kolonizovali Syrákúsy. 
  • Bakchos (-cha): pův. thrácké božstvo životní energie a bujného veselí, bůh polní úrody a plodnosti, jinak Dionýsos, tj. syn boží, lat. Liber (Osvoboditel od starostí), syn Iovův a Semelin:, III, 293 až 315; těkával se svým rozjařeným průvodem (Silénem, satyry, bakchantkami, mainadami) přírodou za hlučného veselí; odtud Četná příjmení jako Bakchos ( třeštící), Bromios (bouřící), Euhios (od výkřiku "euhoi") aj. Někteří se mu stavěli na odpor, ale ztrestal své protivníky - tyrrhénské plavce, Penthea, Minyovny, Akrisia, Lykúrga a dobyl celý svět až po Indii. Potrestal i thrácké bakchantky, které usmrtily pěvce Orfea. Když bylo jeho božství všemi uznáno, vyvedl svou matku Semelu z podsvětí, vzal ji s sebou na Olymp a dal jí jméno Thyóné; podle toho bývá sám nazýván Thyóneus. Jeho dar je víno; dává i básnické a věštecké nadšení. Uděluje moc proměňovati věci dcerám Aniovým a Midovi. 
  • Baktrie: jedna ze sev. vých. provincií perské říše. 
  • Baleárské ostrovy mezi Španělskem a Afrikou, obývané proslulými prakovníky.
  • Battos (-ta, čes. "žvanil"): žvanivý pastýř Néleových koní v Pylu; II, 676-707. Byl proměněn v kámen. 
  • Baukis (Baucis; -idy): manželka Filémonova; VII, 611-724. 
  • Bellona: italská bohyně války. 
  • Bélos (-la):
    1) Mytický zakladatel asyrsko-babylónské říše. 2) Král egyptský, otec Danaův a Aigyptův; odtud Bélovny = vnučky Bélovy, Danaovny. 
  • Bistonové: thrácký kmen sídlící v okolí Abdér; bistonský = thrácký. 
  • Bíthýnie: krajina v severozáp. M. Asii.
  • Boibé (-by): město a jezero v Thessalii.
  • Boiótie: kraj ve stř. Řecku s hlavním městem Thébami. 
  • Boótés (-ta): Vozataj, souhvězdí vých. od Velkého vozu. Nazývá se také Arktofylax ("Hlídač medvěda"). Byl v něj proměněn Kallistin syn Arkas; ale také o jiných osobách se vykládá, že byly proměněny v Boóta. 
  • Boreás (-ea): severní vítr, bůh Severák, bydlicí v Thrákii; VI, 675 až 721. Unesl z Athén Óreithyi. Jeho synové: Kalais a Zétés. 
  • Botrés (-tra): syn Eumélův, Théban, byl otcem ve hněvu zabit a bohy změněn v jakéhosi ptáka. 
  • Bríseovna: dcera kněze Brísea, zajatkyně Achilleova. Když mu ji Agamemnón odňal, byl by ho mečem zabil, nebýt Athény. 
  • Bromios (-ia): "hlučný" - příjmení Dionýsovo. 
  • Búbassos (-su): město v Kárii. 
  • Búbastis (-ty): egyptské město, kde byla uctívána měsíční bohyně Bast, dcera Isidina a Osíridova, představovaná s kočičí hlavou. Řekové přenesli jméno města na bohyni; IX, 691. 
  • Búris (Bára, -ry): pobřežní město v Achai, r. 373 se za zemětřesení propadlo. 
  • Búsíris (-ida): mytický král v Egyptě, obětující cizince; Héraklés, jehož chtěl také obětovati, ukrutníka zabil. 
  • Bútés (-ta): jeden ze dvou synů Pallanta, bratra Aigeova. 
  • Búthróton (stř. r., 2. p. -ta): pobřežní město v Épeiru. 
  • Byblis (-idy): dcera Míléta a Kyany, vnučka Foibova. Milovala svého bratra Kauna a proměnila se v pramen; IX, 447-665. 

C

  • Caesar:
    1) Gaius Iulius Caesar, slavný vojevůdce a státník římský, dobyvatel Gallie, zavražděný 15. března 44 př. n. 1. republikán skými spiklenci, jeho apotheósa; XV, 745-870.
    2) G. I. C. Octavianus Augustus, vnuk Gaiovy sestry, jím adoptovaný. 
  • Camenae - viz Kamény. 
  • Canens (-nenty, vysl. Kanéns, zčešť. Kanenta, Zpěvná): italská nymfa, dcera Ianova a Veniliina, manželka Pikova; XIV, 320 až 444. 
  • Capitolium (zčešť. Kapitol): jihozápadní výběžek vrchu kapitolského (mons Capitolinus) s proslaveným chrámem; na severovýchodním výběžku Capitolia stál hrad. 
  • Ceres (2. p. Cerery): řec. Démétér, tj. matka Země - staroitalská bohyně úrody a orby, učitelka rolnictví, její pomocník Triptolemos; dcera Saturna a Rhey, sestra lovova, jemuž porodila Proserpinu; V, 438-661, potrestá Erysichthona hladem, miluje Iasiona. Podle arkadské pověsti se s ní spojil Poseidón (Neptunus) v podobě hřebce a zplodil s ní jednu dceru a koně. Cereřin dar: obilí, chléb. 
  • Cipus (-pa): Genucius C., vojevůdce římský, jemuž po vítězství narostly rohy, znak moci; XV, 547-621, a byla dána věštba, že se stane v Římě králem. Proto prý se sám odsoudil do vyhnanství.Snad se pověst týká Genucia, jenž byl r. 241 vojenským tribunem a válčil s Falisky. 
  • Ciris: viz Skytla. 
  • Cupido (vysl. Kupídó, -da): zosobněná Touha, Amor.

D

  • Dafné (-ny): dcera thessalského říčního boha Péneia, milovaná Apollónem a proměněná ve vavřín; 1, 452-567.
  • Dafnis (-ida): pastýř na hoře idě na Krétě nebo ve Frygii, proměněný žárlivou nymfou ve skálu; IV, 277.
  • Daidalión (-óna): syn Světlonošův, bratr Kéýkův, proměněný v jestřába; XI, 291-345.
  • Daidalos (-la): athénský mytický stavitel a umělec, otec Ikarův. Svrhl syna své sestry Perdíka z Akropole, žil ve vyhnanství na Krétě, kde pracoval pro krále Mínóa; mimo jiné vystavěl proslulý labyrint. Z Kréty uletěl na křídlech na Sicílii ke králi Kókalovi; na cestě ztratil svého syna Ikara; VIII, 183-235. 
  • Damasichthón (-ona); syn Niobin. 
  • Danaé (-ay): dcera Akrisia, krále v Argu, k níž se snesl Iuppiter jako zlatý déšť a zplodil s ní Persea; IV, 611; VI, 113. Otec ji i se synkem vysadil v truhle na moře. Připlula k ostrovu Serífu, kde ji vytáhl Diktys; ten ji dovedl k Polydektovi, vládci ostrova. Vladař se jich ujal. Chtěl si později vzít Danau za choť; poněvadž tomu Perseus bránil, poslal ho pro hlavu Medúsy. Danain rek = Perseus. 
  • Danaovny: vnučky egypt. krále Béla, dcery Dan.aovy, počtem 50, zabily své manžely, syny Aigypta, otcova bratra; jediná Hyperméstra ušetřila Lynkea; v podsvětí nabírají za trest do bezedných sudů vodu.
  • Danaos (-aa): syn Bélův, ze strachu před bratrem Aigyptem odešel se svými padesáti dcerami do Řecka, kde založil Argos. Ale padesát synů Aigyptových je stíhalo a přinutilo ho, aby jim dal své dcery za ženy. Podle úmluvy pak Danaovny, krom jediné, zabily v jedné noci své ženichy. Za to jsou v podsvětí potrestány. Slují též Bélovny. 
  • Dardanos (-na): syn Iovův, praotec trójského královského rodu. Odtud dardanský = trójský vůbec. 
  • Daulis (-idy): město ve Fókidě, sev. od Delf. 
  • Daunus (-na): král v Apulii, přijal Dioméda a dal mu dceru Euippu za ženu. 
  • Déianeira (vyslov Dé-i-ja-nei-ra): dcera krále kalydónského Oinea, sestra Meleagrova, žena Héraklea. Kentaur Nessos ji chtěl unést; dal jí jedový plášť pro jejího muže. Tím usmrtila nevědomky manžela. Spáchala sebevraždu; IX, 98-210. 
  • Déifobos (-ba): syn Priamův, bratr Hektorův - hrdina trójský. 
  • Déióné (-ny): Kréťanka, jež zrodila Apollónovi syna Míléta. 
  • Délos (-lu): ostrov uprostřed Kyklad. Původně se prý nazýval Día a pohyboval se mořem; zastavil se teprve, když na něm Létó porodila Apollóna a Artemidu (Dianu). Kultem těchto bohů, a zvlášť Apollónovým, byl Délos proslulý; VI, 189-192. Délský bůh = Apollón; bohyně = Artemis, Diana. 
  • Delfy: slavná věštírna Apollónova na úpatí Parnásu ve Fókidě, považovaná za střed světa. 
  • Derketis (n. Derketó, 2. p. - ty): syrská bohyně Atargatis. Milovala prý mladíka, jemuž zrodila Semíramidu. Ze studu nad svou láskou se vrhla do vody a změnila se v rybu. 
  • Deukalión (-óna): syn Prométheův, zachráněný s manželkou Pyrrhou při potopě I, 313-415. 
  • Diana (vysl. Díána): pův. staroitalská bohyně světla a života, byla ztotožněna s řeckou Artemidou a všechny Artemidiny vlastnosti byly na ni přeneseny. Je to bohyně panenská, miluje pole, lesy a lov. V platnosti bohyně Měsíce (a kouzel) splynula s Lunou, božstvem pův. samostatným, jako Artemis se Selénou. Zvláštního kultu se Dianě dostávalo v lat. městě Aricii. Tam byla ctěna jako D. Nemorensis (nernus, -oris = háj); jejím knězem býval uprchlý otrok, novým knězem se mohl stát jen ten, kdo dosavadního kněze v zápase zabil. To upomínalo na kult krvelačné Artemidy Taurské, uctívané na skythském Chersonésu (Krymu), od níž odvedl Orestés svou sestru Ifigeneiu. Bájilo se, že zavedl Ir Aricii kult této Artemidy Orestés a Diana se zde nazývala Orestská nebo Skythská. Srov. báje o Kallistě, Meleagrovi, Hippolytovi; bývá zaměňována za bohyni kouzel Hekatu, potrestá Aktaióna, chlubnou Chionu, na Oinea pošle kance, zachrání Ífigeneiu, zastřelí dcery Niobiny. 
  • Dídó (-óny): královna foinícké Kartháginy, milenka Aeneova. 
  • Didymé (-y): dvojostroví v Kykladách nedaleko Sýru. 
  • Diké (-y): bohyně práva a spravedlnosti. 
  • Dindyma (2. p. -m nebo -my): pohoří na hranicích Frygie a Galatie, proslulé kultem bohyně Kybely. 
  • Diomédés (-da):
    1) Ukrutný thrácký král, jenž své hřebce živil lidským masem. Héraklés zabil krále, jeho sluhu Abdéra i koně. 2) Syn Týdeův, vnuk Oineův, vládce v Argu; XIV, 445-511. Před Trójí náležel mezi nejstatečnější řecké hrdiny; zvlášť se účastnil podniků Odysseových. Poranil Venuši v boji. Když se vrátil do Argu, opustil jej pro nevěru své ženy a našel nový domov u krále Dauna v již. Itálii. Diomédovo město: Argyrippé, pozd. Arpi. 
  • Dióné (-y): dcera Atlantova, sestra Plejad, matka Niobina.
  • Dionýsos (-sa): viz Bakchos. 
  • Dioskárové (Diovi synové): bratři spartské Heleny. Za jejich otce byl prohlašován buď Helenin otec Tyndareós, nebo Iuppiter. Jeden z nich, Kastór, byl krotitelem koní, druhý, Polydeukés (lat. Pollux, 2. p. -uka), výborný pěstní zápasník; oba dobří jezdci. Byli uvedeni na nebe jako Blíženci. 
  • Dirké (-ky): slavný pramen u boiótských Théb. 
  • Dis (2. p. Dita; lat. bohatý, vysl. Dýs, Dýta): bůh podsvětí = Hades. Slovo Dis je překlad jiného řeckého pojmenování podsvětního boha (Plútón, "dárce bohatství"), jakožto boha pokladů v zemi ukrytých; bratr Iovův a Neptunův, unesl Cereře Proserpinu; V, 359-408. 
  • Dódóna: město v Épeiru se staroslavnou Diovou věštírnou, v níž se věštilo ze šelestění posvátných dubů, ze snů, z letu posvátných holubic a jinak. 
  • Dolón (-óna): vyzvědač trójský, který byl Diomédem a Odysseem chycen a zabit.
  • Dolopové: kmen sídlící v Thessalii. 
  • Dóris (-idy): dcera ókeanova, choť Néreova. 
  • Dryady: víly stromů, zvané i Hamadryady, jejichž život byl spjat s trváním stromu. 
  • Dryás (-anta):
    1) Syn Areův (Martův), bratr Téreův, účastník lovu kalydónského.
    2) Jméno Lapithy. 
  • Dryopé (-py): dcera oichalského krále Euryta, sestra Iolina, jež byla proměněna v lótový strom; IX, 324-393. 
  • Dúlichion (stř. r., 2. p. -ia): ostrůvek nedaleko Ithaky, jenž náležel k panství Odysseovu. Dúlichijan, dúlišský vůdce = Odysseus (pohrdavě). 
  • Dymás (-auta): otec Hekabin.

E

  • Édónové: thrácký kmen na řece Strýmonu; édónský = thrácký. 
  • Éetión (-óna) : vladař Théby v Tróadě, zabitý Achilla, otec Andromachy, choti Hektorovy. 
  • Efyra: staré jméno města Korintu, kde prý se z hub po dešti narodili lidé; VII, 382.
  • Égeria: staroitalská nymfa, Numova žena a rádkyně ve věcech náboženských. Byl jí zasvěcen pramen u Aricie a u Říma před bránou kapéuskou.
  • Echidna: obludná příšera, napůl panna, napůl drak, porodila podsvětního psa Kerbera, Chintairu, Sfingu (1. p. Sfinx).
  • Echínady: ostrůvky při ústí řeky Achelóa v Iónském moři, v něž byly proměněny nymfy-; VIII, 546-610. 
  • Echíón (-ona):
    1) Jeden z Thébanů, vyrostlých z dračích zubů, Kadmem zasetých, muž Kadmovy dcery Agauy, otec Pentheův.
    2) Syn Mercuriův, jeden z Argonautů a účastník lovu kalydónského. 
  • Échó (2. p. Échy): nymfa, milující marně Narkissa za trest proměněná v ozvěnu. 
  • Eileithyia: řecké jméno pro Lucinu, bohyni porodu. 
  • Einarimé, obyč. Aenaria, sopečný ostrov při pobřeží kampánském. 
  • Elatos (-ta): král Lapithů v Larisse, otec Kaineův. 
  • Eleleus (od výkřiku "eleleu"): příjmení Dionýsovo. 
  • Eleusis (-íny): město v Attice, proslulé Démétřinými (Cereřinými) mystériemi. 
  • Élis (-idy): kraj v sz. Peloponnésu; v něm je Olympie a řeka Alfeios. Adj. élidský n. élejský. 
  • Émathia: makedonská krajina ; émathijský = makedonský. 
  • Enaisimos (-ma): syn Hippokoónta z Amykel, účastník lovu kalydónského. 
  • Enipeus (-ea): řeka v Thessalii, vtékající do Ápidanu, a její bůh. 
  • Éós (-óa, čes. jitřní): jméno jednoho ze slunečních koní. 
  • Epafos (-fa): syn Iovův a lin, identifikovaný s egyptským Apiem; I, 749. 
  • Épeiros: záp. část sever. Řecka. 
  • Epidauros (-ru): poutní město Asklépiovo v Argolidě, věštírna, kde bůh v podobě hada léčil ve snech. 
  • Epimétheus (-ea): syn lapetův, bratr Prométheův, otec Pyrrhy; Epimétheovna: Pyrrha. 
  • Erasínos (-na): ponorná řeka v Argolidě. 
  • Erebos (-bu, čes. tma): podsvětí. 
  • Erechtheus (-ea): král athénský, syn Pandíonův, otec Óreithyie, Prokridy a Kekropa. - Pandíón bývá někdy vyhlašován za syna Erechtheova; podle něho se nazývají Athéňané Erechtheovci. 
  • Éridanos (-nu): bájný veletok, jejž si staří představovali kdesi na západě; nelze jej s žádnou řekou ztotožnit, třebaže se nejčastěji pomýšlí na Pád. Ale byl také lokalizován do Épeiru. 
  • Erifýlé (-ly ): manželka Amfiaráova, jež byla usmrcena svým synem Alkniaiónem pro zradu svého chotě. 
  • Érigoné (-ny): dcera attického vinaře lkaria, jenž dostal od Dionýsa víno. Sedláci, kteří se od něho napili, v opilosti mysleli, že je otrávil, a zabili ho. Érigoné dlouho hledala se svým psem Mairou otcův hrob; když jej nalezla, oběsila se u něho. Dionýsos Ikaria, Érigonu i psa vsadil mezi hvězdy. (lkaria jako Boóta, Érigonu jako Pannu). Ovidius naráží také na báji nám neznámou, podle níž Dionýsos v podobě hroznu ošálil Érigonu. 
  • Erichthonios (-ia): pův. asi táž bytost jako Erechtheus. Podle pozdější báje to byl syn Héfaistův (Vulkánův), zrozený bez matky, tj. ze země. Athéna (Minerva) se děcka ujala, dala je do košíku a svěřila dcerám Kekropovým s rozkazem, aby se nedívaly dovnitř. Ony však nahlédly; spatřily tam děcko s hadem (pův. děcko v hadí podobě). Ten prý se na ně vrhl a usmrtil je; podle jiné pověsti zešílely a vrhly se z Akropole. Erichthonios se pak stal vládcem a mj. vynalezl orbu; II, 553-562. 
  • Erymanthos (-thu): řeka a stejnojmenné pohoří na severozáp. hranici Arkadie. Héraklés tu lapil pověstného kance, jehož přinesl živého Eurystheovi; podle jiné verze ho zabil. 
  • Erínye (j. č. Erínys): Lítice, bohyně pomsty, dcery Noci. Stíhají hlavně zločiny spáchané na příbuzných; ve stíhaném působí šílenství. Sídlí v podsvětí. 
  • Erysichthón (-ona): syn thessalského krále Triopa, otec Mnéstřin. Skácel posvátný Cereřin strom; za to ho Ceres potrestala nenasytnýmhladem, sám se ujídal, když dceru již nemohl prodávat za potravu; VIII, 738-787. 
  • Eryx (-ka):
    1) Syn Venušin, zabitý Hérakleem proto, že mu chtěl ukrást dobytče ze stáda Géryonova. Sídlil na záp. pobřeží Sicílie na hoře, nazvané prý podle něho Eryx, v městě téhož jména. Býval v něm slavný Venušin chrám. Odtud: Erykův kraj; Erycká Venus.
    2) Jméno druha Fíneova. 
  • Eteoklés (-klea): jeden ze synů Oidipových, jenž připravil svého bratra Polyneika o účast na vládě v Thébách, a tím dal podnět k válce "Sedmi proti Thébám". 
  • Etruskové: obyvatelé Etrurie, sev. od Říma, vynikali znalostí různých způsobů věštění.
  • Euandros (-ra): syn Hermův, jenž podle pověsti přišel z Arkadie do Itálie a založil na římském vrchu Palatinském město Palanteum. 
  • Euboia: veliký ostrov vých. od středního Řecka. 
  • Euforbos (-ba): syn Panthoův, Trójan, zabitý Meneláem. Pýthagorás tvrdil, že v tomto muži dlela kdysi jeho duše.
  • Euhán: bakchický výkřik a odtud příjmení Dionýsovo. 
  • Eumenidy ("milostivé"): eufemistický název pro Erínye (Furie).
  • Eumolpos (-pa): thrácký pěvec, žák Orfeův, kněz Dionýsův, jenž prýse přistěhoval do Attiky a založil mystéria eleusínská. 
  • Európé: dcera foiníckého krále Agénoa, unesená lovem v podobě býka na Krétu, kde mu porodila Mínóa; II, 833-875. 
  • Euros (-ra): jihovýchodní vítr, jeho bůh. 
  • Eurotás (-ta): hlavní řeka v Lakótůce, tekoucí Spartou. 
  • Eurydiké (-ky): choť Orfeova; X, 1-77. 
  • Eurynomé: nejkrásnější žena, matka Leukothoy.
  • Eurypylos (-la):
    1) Vladař ostrova Kóu (ostrov Eurypylův), kterého zabil Héraklés, když mu Kójští bránili vystoupit na ostrov.
    2) Syn Euaimona thessalského, jeden z vůdců před Trójí.
  • Eurystheus (-ea): syn Sthenelův, král mykénský, jehož byl nucen pro Héřinu lest Héraklés poslouchat; v jeho službách vykonal většinu svých prací. Eurystheus pak pronásledoval i potomky Hérakleovy; ale omládlý Ioláos je ochránil. Eurytión (-óna): ze Fthíe, účastník lovu kalydónského. 
  • Eurytos (-ta):
    1) Král oichalský na Euboi, otec Dryopin, John a ifitův.
    2) Jméno Kentaura. 

F

  • Faëthón (-onta, čes. zářící): syn boha Hélia (Slunce) a Klymeny, manželky aithiopského krále Meropa, jenž nešťastnou jízdou na slunečním voze způsobil světový požár a byl zabit Diem (Iovem); I, 747, II, 339. Původně je Faěthón sám Hélios. Faěthontův pták; labuť.
  • Faěthúsa ("zářící"): sestra Faěthontova, jedna z Hélioven.
  • Fajákové: podle Homéra obyvatelé ostrova Scherie, žijící v blahobytu. Proslulé byly jejich sady. Jejich král Alkinoos, hostitel Odysseův. Scherie byla později ztotožňována s Korkyrou (nyní Korfu).
  • Faidimos (-lna): jeden ze synů Niobiných.
  • Faidra: choť Théseova, nevlastní matka jeho syna Hippolyta. Zamilovala se do cudného pastorka; ten ji však odmítl; F'aidra spáchala sebevraždu, když ho dříve obvinila z úkladů o její ctnost. Théseus jí uvěřil, svého syna proklel a vyhnal. Býk, vyslaný Poseidónem (Neptunem) z moře na Hippolyta, způsobil jeho zkázu.
  • Faistos (-tu): město na již. pobřeží Kréty.
  • Fantasos (-sa, čes. »představitel přízraků«): jeden ze synů boha Spánku, beroucí na sebe podoby neživých věcí. 
  • Farfarus (-ru; jinak Fabaris): říčka v Sabinsku, tekoucí do Tibery.
  • Faros (-ru): ostrov u ústí Nilu v Alexandrii se známým majákem. Později spojený se zemí.
  • Farsalos (-lu): město v již. Thessalii, proslulé vítězstvím Caesarovým nad Pornpeiem r. 48 př. n. 1. 
  • Fásis (-dy): řeka v Kolchidě, vtékající do vých. Černého moře. 
  • Faunus (-na): staroitalský bůh plodnosti, úrody, lesů a pastvin; později byl ztotožněn s řeckým Pánem, a podle řeckých satyrů a pánisků (Pánů) představovali si Římané v přírodě množství faunů. Představa pův. boha byla také zesvětštěna: Faunus byl prý králem v Latiu a byl otcem Ákidovým a krále Latina. 
  • Fégeia: město v Arkadii, zvané později Psófís. Fégejský se nazývá Erymanthos proto, že teče mimo Fégeiu. 
  • Fégeus (-ea): král arkadské Psófídy, otec Arsinonin (či Alfesiboin), tchán Alkmaiónův. Když se dověděl, že je Alkmaión jeho dceři nevěrný, usmrtil ho. 
  • Féné (-y): choť krále Perifanta, jež byla proměněna v krahujce. 
  • Feneos (-ea): město v Arkadii, u něhož teče potok, zvaný kdysi Styx; voda tohoto potoka je dodnes pokládána za smrtící. 
  • Fénix: zázračný pták, znovu se rodící z otcova popelu; XV, 392 až 407. 
  • Ferés (-éta): otec ferského krále Adméta.
  • Filammón (-óna): slavný mytický pěvec, syn Apollónův a Chionin. 
  • Filémón (-ona): manžel Baukidin. 
  • Filippy: město v Makedonii, kde r. 42 př. n. 1. podlehli římští republikáni spojeným triumvirům (Octavianus, Antonius, Lepidus). Básník pro účinnost mluví nesprávně tak, jako by ležely Filippy blízko Farsalu.
  • Filoktétés (-éta): syn Poiantův, který zapálil na Hérakleovu prosbu hranici, na níž H. zemřel, zdědil jeho luk a šípy, bez nichž podle věštby neměla Trója padnout. Na výpravě Řeků proti Tróji byl cestou uštknut zmijí a zanechán na radu Odysseovu na ostrově Lémnu. Teprve v desátém roce si pro něho Odysseus, protože jeho šípů bylo třeba k dobytí Tróje; XIII, 46 54, 313 až 334.
  • Filoméla: dcera athénského krále Pandíona, jež byla zneuctěna Tércem, manželem své sestry Prokny. Když se mu sestry za to strašně pomstily, byla Filoméla proměněna ve vlaštovku (slavíka):, V, 412-674.
  • Filyra: Ókeanova dcera, s níž zplodil Kronos (Saturnus) Kentaura Cheirona. 
  • Fineus (-ea):
    1) Thrácký král, věštil proti vůli bohů, oslepil své syny a byl potrestán slepotou. Harpyje mu uchvacovaly a znečišťovaly pokrmy, Kalais a Zétés ho zbavili toho soužení; VII, 2-4.
    2) Bratr aithiopského krále Kéfea, ženich Andromedin. Když Perseus Andromedu osvobodil a dostal ji za choť, Fíneus ho napadl; byl však Perseem proměněn v kámen; V, 1-235.
  • Flegethón (-ontu, čes. planoucí): ohnivá řeka v podsvětí, zvaná častěji Pyrillegethón: ohněm planoucí.
  • Flegón (-onta): jeden ze čtyř slunečních koní. 
  • Flegra: staré jméno chalkidického poloostrova Pallény, podle báje dějiště boje bohů s Giganty. 
  • Flegyové: loupežný minyjský kmen, sídlící ve Fókidč nebo v Boiótii; olupovali za vedení svého vůdce Forbanta ty, kdož putovali do Delf. 
  • Fobétór (-ora; čes. děsitel): jeden ze synů boha Spánku, bůh strašných snů, jinak zvaný Ikelos. 
  • Foibé: sestra Foibova, pův. samostatná bohyně Měsíce, splynula s Dianou. 
  • Foibos (-ba; čes. zářící): příjmení Héliovo a Apollónovo. Foibův syn: Asklépios. 
  • Foiníx (-íka): syn Amyntorův, vychovatel a průvodce Achilleův. 
  • Fókaia: přímořské iónské město v M. Asii, známé červci nachovými. Adj. fókajský. 
  • Fókis (idy): krajina ve stř. Řecku, v níž ležely Delfy. Adj. fócký. 
  • Fókos (-ka): syn aigínského krále Aiaka a Néreovny Psamathy, usmrcen nevlastními bratry Péleem a Telamónem. 
  • Forbás (-anta):
    1) Pěstní zápasník, vůdce loupeživých Flegyů.
    2) Jméno druha Fíneova a Lapithy. 
  • Forkos (n. Forkys; -ka): mořský stařec, personifikace hrozných hlubin, otec netvorných Graí a Gorgon. 
  • Frixos (-xa): syn Athamantův a Nefelin, jenž unikl na zlatém beranu nástrahám druhé Athamantovy choti Ínó do Kolchidy ke králi Aiétovi. Rouno berana tam bylo zasvěceno Diovi a hlídáno věčně bdělým drakem. Vypravil se pro ně Iásón s Argonauty. 
  • Frygové: obyvatelé maloasijské Frygie. Nepřesně jsou jako fryžské označovány i jiné maloasijské kraje, zejména Tróas; odtud fryžský = trójský. 
  • Fthía: město a kraj v již. Thessalii, v němž vládl Péleus a jeho syn Achilleus. 
  • Furie: vzteklice, Lítice = Erínys. 
  • Fyllios (-ia) : milenec Kykna, syna Hyriina. 
  • Fyllos (-lu) : město v Thessalii; fyllský = thessalský.

G

  • Galanthis (-idy): Alkménina služka, jež byla Lucinou proměněna v lasičku; XI, 306-323. 
  • Galateia (-ie): Néreovna, milenka Ákidova, odmítající lásku Polyfémovu; XIII, 740-869.
  • Ganyntédés (-da): syn Tróův nebo Láomedontův, bratr Assarakův a Ílův, unesený loveni na nebe; X, 143-161. 
  • Gargafié (-ie): údolí v Boiótii pod Kithairónem u Plataj, kde byl Aktaión rozsápán psy. 
  • Gerana (-y; řec. geranos = jeřáb): žena trpasličího kmene Pygmajů. Pohrdala bohy, zvlášť Iunonou, a byla u lidu sama uctívána jako bohyně. Iuno ji proměnila v jeřába a položila nepřátelství mezi Pygmaje a jeřáby. Gerana obletuje svůj dům, toužíc po svém synu Mopsovi, ale Pygmajové ji zahánějí. 
  • Géryonés (-ona): syn Chrýsáorův a Kallirrhoin, trojtělý obr, sídlící na ostrově Erythrei při ústí Quadalkviviru, u španělských Gád; majitel krásných stád; Héraklés ho zabil a jeho stáda odvedl do Mykén Eurystheovi. 
  • Giganti: obrové zplození Zemí. Odvážili se bojovat s olympskými bohy, ale byli přemoženi. Od doby alexandrijské byli Giganti zaměňováni s Títány. Původně si Řekové představovali Giganty v lidské podobě, pak jako storuké, s hadími ocasy; I, 151 až 162. 
  • Glaukos (-ka): rybář z boiótského Anthédonu, změněný v mořského boha; XIII, 898 968, zamilovaný do Skylly nymfy; XIV, 1 až 74. 
  • Gorgé (-y): sestra Melagrova. 
  • Gorgony: tak se nazývaly tři dcery mořského starce Forka: Sthenó, Euryalé a Medúsa; sestry Graí (Stařen). 
  • Grácie: bohyně půvabu a krásy, řecké Charitky. Graie (čes. "stařeny"): dcery Forkovy, sestry Gorgon, sídlící daleko na západě. Jsou šedivé, mají jediné oko a jediný zub, jež si navzájem půjčují. Viz Stařeny. 
  • Gráníkos (-ku): řeka v Tróadě, pramenící na idě, a bůh té řeky, otec nymfy Alexirhoy. 
  • Gyaros (-ru): kykladský ostrov u Andru.

H

  • Hádés (-da): syn Kronův (Saturnův), bratr Diův (Iovův) a Poseidónův (Neptúnův). Když tito tři bratři po zahnání Saturna losovali o vládu, připadlo Hádovi podsvětí. Tam kraluje Stínům zemřelých. On sám i jeho říše je nevlídná. Je však také dárcem blahobytu a bohatství, skrytého v zemi (rostlinstvo, drahé kovy). Proto sluje Plútón ("obohacovatel"), lat. Dis. Jeho choť je Persefoné, lat. Proserpina, dcera Démétřina (Cereřina); získal prý ji únosem. 
  • Hadonoš (Ofiúchos): souhvězdí, jímž se vine souhvězdí Hada. 
  • Hadonožci: viz Títánové.
  • Haimonie: starší název Thessalie. 
  • Haimos: pohoří mezi Thrákií a Moesií (dnes Balkán). Podle báje, jinak neznámé, bývali Haimos a Rhodopé sourozenci, a zpupně si říkali Zeus (Iuppiter) a Héra (Iuno); za to byli proměněni v horstva. 
  • Halkyoné: viz Alkyoné. 
  • Harmonia: dcera Martova a Venušina, choť Kadmova, matka Semelina, Agauina a Inina. S chotěm se proměnila v hada. 
  • Harpokratés (-ta): původně Hóros, syn Osfridův a Isidin. Býval zpodobován jako děcko s prstem na ústech; Řekové doby alexandrijské učinili z něho boha mlčení pod jménem Harpokratés. 
  • Harpyje ("uchvacující"): tři příšery napůl panny, napůl ptáci: Kelainó (Mračná), Ókypeté (Rychloletá), Áelló (Bouřná), sídlily na dvojostroví Strofadii v Ijónském moři, Fíneovi kradly a znečisťovaly pokrmy, zahnány Kalaidem a Zétem; VII, 2-4. Také jméno psa. 
  • Hébé (-by): bohyně mladosti, choť Hérákleova. Ovidius se drží báje, že byla zrozena bez otce, proto ji nazývá Iovovou nevlastní dcerou, jakožto dcera Iunonina; omladí Ijoláa a syny Kallirrhoiny, IX, 400-416. 
  • Hebros (-ru): hlavní thrácká řeka (dnes Marka). 
  • Héfaistos, řecký bůh ohně, znamenitý umělec, viz Vulcanus. 
  • Hekabé (-by): dcera Dymantova, choť Priamova. Po pádu Tróje připadla jako válečná kořist Odysseovi, ale když pomstila vraždu Polydórovu na Polyméstorovi, byla proměněna ve fenu; XII, 429-575. - Symbol asijské plodnosti. 
  • Hekaté (-ty): dcera Títána Persea a Asterie; bohyně čarodějnictví, měsíce a kouzel, původně asi totožná s Artemidou (Dianou); později se od ní odloučila, ale zase s ní byla ztotožněna. Náleží k božstvům podsvětním a má v sobě leccos příšerného. Jako bohyně rozcestí (trojcestí) se nazývá "Trojcestná", také "trojtvará, trojhlavá, trojtělá" a takto bývá zpodobována. Hekatin = čarovný. 
  • Hrektór: syn Priamův a Hekabin, nejstatečnější Trójan, zabit Achilleem, manžel Andromachy, otec Astyanaktův. 
  • Helena: dcera spart. krále Tyndarea (nebo lovova) a Lédina, sestra Kastora a Polydeuka, choť Meneláova, unesená Paridem, příčina trójské války; jako dívka unesena Théseem. 
  • Helenos (-na): syn Priamův, trójský věštec. Po pádu Tróje odešel do Épeiru, kde žil s Andromachou a založil tam novou Tróju. 
  • Heliké (-ky):
    1) Jiný název: pro souhvězdí Velkého vozu, jež, se otáčí kolem pólu (řec. helitó = otáčím).
    2) Pobřežní město v Acháji, pohlcené r. 373 př. n. 1. při zemětřesení mořem. 
  • Helikón (-ónu): pohoří v Boiótii, zasvěcené Múzám. Proto se nazývá panenský. Helikónské bohyně = Múzy. 
  • Hélios (-ia): lat. Sol (Slunce) - bůh Slunce, syn Títána Hyperíona, otec Kirčin, Pásifain, Aiétův, Faahontův a Hélioven, jež byly proměněny v topoly; bůh tělesa slunečního, ztotožňovaný s Apolónem, jeho palác; II, 1-42, jeho žal; II, 381-400, miluje Leukothou; IV, 190-255. 
  • Hellé (-ly): dcera Athamantova a Nefelina, sestra Frixova. Když macecha Inó oběma sourozencům ubližovala, nesmrtelná Nefelé jim poslala zlatorouného berana, aby na něm uprchli. Na cestě spadla Hellé do moře, jež se odtud nazývá "moře Hellino" (= Helléspontos). 
  • Henna: úrodné město ve střední Sicílii, kde prý byla unesena Proserpina Dítem. Stál tam slavný Cereřin chrám. 
  • Héra - viz Iuno. 
  • Héraklés (-klea): lat. Hercules, zčešť. Herkules, syn Iovův a vnučky Perseovy, Alkmény, jeho pěstounem byl Amfitryón. Původně to byl hrdina argejský, ale nabyl významu všeřeckého a byly naň přeneseny jiné báje řecké i neřecké. Byl pronásledován Hérou (Iunonou), odkud se vysvětluje i jeho jméno ("skrze Héru slavný"). Když se měl narodit, ohlásil Iuppiter bohům, kdo se z potomků Perseových dříve narodí, že bude vládnouti všem ostatním. Héra zdržela jeho narození; IX, 287-305, aby se dříve narodil Eurystheus, též potomek Perseův, jemuž pak musel být Héraklés podán; na rozkaz Héry mu uložil dvanáct prací; IX, 176-204, ale mnohé báje vyprávějí o počtu mnohem větším. Obvykle jsou uváděny tyto:
    1) Zardoušení nezranitelného nemejského lva.
    2) Zabití lernské saně.
    3) Zdolání kance erymanthského.
    4) Chycení Artemidiny laně se zlatými parohy a kovovýma nohama.
    5) Zahnání dravých ptáků stymfálských.
    6) Získání zlatého pásu královny Amazonek Hippolyty. 7) Vyčištění Augeiova chléva.
    8) Spoutání krétského býka.
    9) Usmrcení Dioméda a jeho koní pojídajících lidské maso.
    10) Zabití trojtělého Géryona a zabrání jeho skotu.
    11) Přinesení psa Kerbera z podsvětí.
    12) Získání zlatých jablek ze zahrady Hesperidek. Když tyto úkoly vykonal, byl prost Eurystheova poddanství. Za choť získal Meleagrovu sestru Deianeiru. Bojuje s Achelóem o Déianeiru; IX, 1-97; zastřelí jejího únosce Nessa; IX, 98-143; jeho smrt a apotheósa; IX, 144-272; jeho synové jsou Hyllos a Tlépolemos; zpodobován je jako obr s kyjem, lukem a ve lví kůži. Herkulovo město: Herculaneum pod Vesuvem. 
  • Hermafrodítos (-ta): pův. androgynní orientální božstvo, později byl pokládán za syna Herma (Mercuria) a Afrodíty (Venuše) a jeho zženštění se vysvětlovalo splynutím s nymfou Sahnakidou; IV, 276-388. 
  • Hersé (-sy): jedna z Kekropových dcer, milovaná Mercuriem; II, 708-759. 
  • Hersilie, jedna z unesených Sabinek, jež se stala chotí Romulovou. Po smrti byla zbožněna, jako bohyně byla zvána Hóra; XIV, 805-851. 
  • Hésioné (-ny): dcera trójského krále Láomedonta, vysvobozená Hérakleem, choť Telamónova; XI, 194-221. 
  • Hesperidky: dcery Noci, hlídaly zlatá jablka na rajském ostrově v Ókeanu, IX, 190. 
  • Hesperié (-ie): dcera říčního boha Kebréna, milenka Aisakova; XI, 749-795. 
  • Hesperos (-ru): Večernice. Hesperský = večerní, západní. Hesperské panny, Hesperidky: nymfy, střežící strom se zlatými jablky na rajském ostrově v Ókeanu. Podle báje Atlás Héraklcovi došel pro zlatá jablka Hesperidek, když hrdina podržel za něho nebeskou klenbu. 
  • Hibérové: národ v Hispánii. Hibérský pastýř: Géryonés. 
  • Hippodameia (-meie): choť krále Lapithů Peirithoa, při jejímž sňatku se strhl boj s Kentaury; XII, 210-458. 
  • Hippokréné (Hippú-; čes. "koňský pramen"): zřídlo na Helikónu, jež prý povstalo úderem Pégasova kopyta. 
  • Hippolyté (-ty): královna Amazonek, jejíž pás odnesl Héraklés. Théseus s ní (nebo s Antiopou) měl syna Hippolyta. 
  • Hippolytos (-ta): syn Théseův a amazonky Antiopy, marně milovaný macechou Faidrou, dcerou Mínoa a Pásifay, usmýkán vlastními koni. Asklépios prý ho vzkřísil. Ve změněné podobě byl pak uctíván jako bůh Virbius; XV, 497-546. 
  • Hippomenés (-na): syn Megarea, krále v boiótském Ónchéstu, jenž přemohl v běhu Atalantu, ale pro nevděk k Venuši byli oba změněni ve lvy; X, 560-707. 
  • Hippotés (-ta): otec krále větrů Aiola. 
  • Histros (-tru): dolní tok Dunaje. 
  • Hlad, lat. Fames, personifikace; jeho obydlí; VIII, 788-842. 
  • Hóra: bohyně mladosti, zbožněná choť Romulova Hersilie. 
  • Hóry, zosobněné hodiny, bohyně času vůbec, dcery Dia a Themidy. 
  • Hyady: sedmihvězdí v souhvězdí Býka, při jejich ranním západu nastávají na jihu deště. 
  • Hyakinthos: syn spartského krále Amykly, miláček Apollónův, jenž jej bezděčně zabil diskem; X, 162-219. 
  • Hyakinthie: roční smuteční slavnosti na paměť Hyakinthovu v Lakónsku. 
  • Hyllos (-la): syn Hérakleův a Déianeiřin, jemuž odkázal otec Iolu za choť. 
  • Hymén (-na), Hymenaios (-ia): bůh sňatku. 
  • Hyméttos (-tu): pohoří jv. od Athén, proslulé medem.
  • Hypaipy (-p) : městečko v Lýdii na již. úpatí Tmólu. 
  • Hypanis (-na): skythská řeka (Bug). 
  • Hýpsipylé (-ly): dcera krále Thoanta na Lémnu. Když se ženy na ostrově usnesly zabít všechny muže, zachránila svého otce; XIII, 400. 
  • Hyrié (-ie): jezero v Boiótii, do něhož prý se rozplynula matka boiótského Kykna; VII, 371 381. 

CH

  • Chalkiopé (-py): sestra Médeina. 
  • Cháonie: krajina v Épeiru; cháonský = épeiský. 
  • Charikló (-kly): nymfa, matka Ókyrhoina. 
  • Charón (-ona): převozník přes řeku Acherón do podsvětí, syn Erebův a Noci. 
  • Charybdis (-dy): nebezpečný vír v úžině sicilské. Staří si jej představovali jako obludu, jež pohlcuje lodi a zase je vyvrhuje. 
  • Cheirón (-ona, v lat. tvaru Chiron), syn Krona (Saturna) a Ókeanovny Filyry, jenž prý se s Filyrou spojil v podobě hřebce; Kentaur, znalý různých umění. Sídlil na hoře Péliu a byl podle báje vychovatelem četných řeckých hrdinů, zejména Achillea; náhodou se poranil jedním ze šípů Hérakleových, a protože byl nesmrtelný, byl by snášel věčná muka, kdyby mu bohové nedovolili zemříti; II, 649-655, zřekl se nesmrtelnosti ve prospěch Prométheův a po smrti se stal souhvězdím Střelce. 
  • Chimaira (čes. "koza"): nestvůra soptící oheň s hlavou lví, tělem kozy a hadím ocasem, umisťovaná do sopečné rokle v pohoří Kragu v Lykii. 
  • Chioné (-ny): dcera Daidaliónova, usmrcená Artemidou; XI, 291-345 
  • Chios (Chiu): velký ostrov ve Sporadách. 
  • Chrýsé (-sy): město v Tróadě.

I

  • Iakchos (-cha): příjmení Dionýsovo. Původně to byl, jak se zdá, bůh zvláštní, spojený s božstvy eleusínskými, 
  • Iálysos (-su): město na Rhodu. 
  • Ianthé (-thy): dcera Kréťana Telesta, zasnoubená Ífidě, vychovávané jako hoch; IX, 714-798. 
  • Ianus (-na): staroit. bůh s dvěma obličeji, vpředu a vzadu, bůh všeho počátku. Jako jm. obecné = průchodní oblouk, brána. Jeho chrám na foru Romanu měl dvě protilehlé brány, v míru zavřené; Venlia mu porodila Kanentu; XIV, 773-804. 
  • Íapetos (-ta): Títán, otec Atlantův, Prométheův, Epimétheův atd. 
  • Iápyx (-yga): syn Daidalův, jenž se usadil v již. Itálii (Apulh); ta se proto nazývá Iapygií. Iapyžský = apulský. 
  • Íasión (-ona): syn. Diův a Plejady Élektry, miláček Démétřin (Cereřin), jež mu prý porodila Plúta (Bohatství); IX, 423. 
  • Iásón (-ona): syn Aisona, krále v thessalském Iólku. Na podnět svého strýce Pelia se vypravil s Argonauty pro zlaté rouno. Podporován Médeiou, vrátil se šťastně domů; VII, 1-158. Když Médeia způsobila smrt Peliovu, museli uprchnout z Iólku. V Korintě mínil Iásón uzavříti nový sňatek s dcerou krále Kreonta a Médeiu zapudit. Ta však usmrtila jeho nevěstu a zavraždila Iásonovy a své dva syny. Vysl.: Ijásón, 2. p. Ijásona. 
  • Ídé (Ida):
    1) Pohoří ve Frygii, viditelné z Tróje, oblíbené Kybelou.
    2) Hora na Krétě, obývaná Kúréty, a její nymfa, pěstounka Hermafrodítova. 
  • Idmón (-ona): otec Arachnin. 
  • Ídomeneus (-ea): král krétský, jenž se účastnil bojů před Trójí. 
  • Ífigeneia: dcera krále Agamemnona a Klytaiméstry; XIII, 24 38. Měla být obětována v Aulidě za šťastnou plavbu, ale Artemis (Diana) místo ní podstrčila laň. 
  • Ífiklés: syn Amfitryónův a Alkménin, nevlastní bratr Hérakleův. 
  • Ífimedeia (-ie): viz Alóeus. 
  • Ifis (-idy, mask. -ida):
    1) Dcera Kréťana Ligda a Telethúsy, vydávaná matkou za hocha, v nějž byla před svatbou Ísidou změněna; IX, 666-798.
    2) Mladík z Kypru, odmítnutý Anaxaretou; XIV, 698-722. 
  • Íkaros (-ra):
    1) Syn Daidalův, jenž spadl při letu do moře; VII, 183-235.
    2) Otec Érigonin. 
  • Ikelos (-la, čes. "podobný"): bůh snů, zvaný jinak Fobétór. 
  • Ília (-ie): žena ílijská, trójská, je tak zvána Rhea Silvia, matka Romulova a Remova. 
  • Ílion (-ia): jiné jméno Tróje. 
  • Ílioneus (-ea): syn Niobin. 
  • Ílos (-la): otec Láomedontův, zakladatel Dia, syn Tróův. 
  • Ínachos (-cha): řeka v Argolidě a její bůh, otec Íin. 
  • Ínarimé: ostrov proti Neapoli.
  • Indigés (-eta): vl. tuzemský, národní, kmenový bůh; spec. o zbožněném Aeneovi. 
  • Ínó (-nó): dcera Kadmova, sestra Semely, Agauy a Autonoy, choť krále Athamanta, teta a vychovatelka Dionýsova; byla proměněna v mořskou bohyni Leukotheu; IV, 416-431, 512-542. 
  • Íó (neskl.): dcera argolské řeky Ínacha, milenka Iovova; I, 568-746. 
  • Ioláos (-láa): syn Ífiklův, synovec Hérakleův, s jehož syny zabil Eurysthea; k tomuto boji byl omlazen na jeden den od Héby, bohyně mládí; IX, 398. 
  • Iolé (-ly): dcera oichalského krále Euryta. Héraklés se do ní zamiloval, ale Eurytos mu ji nechtěl dát. Hrdina proto dobyl OichaIii a Iolu zajal. Když hned poté zemřel, zanechal ji za choť svému synovi Hyllovi. - Vypravuje o sestře Dryopě; IX, 324-393. 
  • lólkos (-ku): přístavní město v Thessalii, kde vládl Aisón a Peliás a odkud vyplula výprava Argonautů.
  • Iónové: řecký kmen, usazený od Attiky přes Kyklady až na střední pobřeží M. Asie. 
  • Ionské moře: západně od Řecka. 
  • Iova - viz Iuppiter 
  • Íris (-idy): dcera Thaumantova, bohyně duhy, poselkyně bohů, zvlášť Héry (Iunony). 
  • Ísis (-idy): známá staroegyptská bohyně, jako měsíční bohyně zpodobovaná s kravskými růžky, ztotožněná s ló, choť Osíridova; IX, 686-701, 781-783. 
  • Ismaros (-ru): město v Thrákii; ismarský = thrácký. 
  • Isménos (-u):
    1) Řeka u Théb; odtud isménský = thébský; Isméňanky = Thébanky. Takto se zvaly také Íniny družky proměněné v ptáky.
    2) Syn Niobin. 
  • Issé (-sy): dcera Aiolova syna Makarea, milenka Apollónova.
  • Isthmos (-mu): šíje spojující střední a již. Řecko (šíje korintská). Nazývá se "dvoumořský", poněvadž odděluje vody moře Ionského a Egejského. 
  • Ithaké (-ky): ostrov u Akarnánie, vlast Odysseova; ten je proto nazýván (obyčejně pohrdlivě) "Ithačan". 
  • Itys (-ya): syn Téreův a Proknin, zabitý matkou; IV, 620 660. Podle verze, jíž básník neužil, byl proměněn v bažanta. 
  • Iuba (-by): numidský král, stoupenec Pompeiův, zabitý r. 46 př. n. l. při vítězství Caesarově u Thapsu. Iubovy kraje: Numidie a vůbec severní Afrika. 
  • Iulus (-la): jiné jméno Aeneova syna Askania. Od něho odvozoval rod Iuliů své jméno a původ. Z tohoto rodu byl i Iulius Caesar. 
  • Iuno (-ony): pův. ochranná bohyně žen. Byla ztotožněna s řeckou Hérou a všechny vlastnosti této bohyně byly přeneseny na ni. Byla pokládána za dceru Kronovu (Saturnovu), sestru a manželku Diovu (Iovovu); vychovaná Ókeanem a Téthyí, matka Héby a Vulkána. Je bohyní sňatku, manželství a mateřství. Pronásledovala Héraklea, Trójany, zvlášť Aenéa, a zpočátku i Římany, mstila se bohyním i smrtelnicím, které miloval Iuppiter, a všem, kdož se proti ní nějak provinili. 
  • Iuppiter (2. p. Iova): staroit. bůh světla, pán vesmíru, později úplně ztotožněný s řeckým Diem (Zeus). Je tedy jako on syn Saturnův (Kronův) a Rhey, narozený na Krétě nebo v Arkadii; zbavil otce trůnu a s bratry losoval o vládu; sám dostal nebe a zemi, Plútón (Dis) podsvětí a Neptunus (Poseidón) moře; byl nejvyšším bohem, otcem bohů a lidí, vládce Olympu, hromu a blesku, podrobený jen Osudu, jejž nemůže změnit; ochráncem pohostinství; zasvěcen je mu orel a dub. Jeho choť a sestra je Iuno, jíž byl často nevěrný s bohyněmi a smrtelnicemi: Íó, Europé, Semelé, Kallistó. Otec Vulkánův, Mercuriův, Minervin (vyskočila mu z hlavy), Proserpinin, Apollónův, Dianin, Martův, Venušin, devíti Múz, Herkulův, Perseův, Aiakův, Mínóův, Rhadamanthův, Arkeisiův (otec Láerta, otce Odysseova), Bakchův, Epafův. 
  • Ixíón (-ona): král Lapithů, otec Peirithoův. Dostalo se mu od Iova dobrodiní, ale on zatoužil po Iunoně, jež mu poslala mrak ve své podobě a s tím zplodil Kentaury, zvané proto mrakozrozenci; za trest byl svržen do podsvětí a vpleten do točícího se kola; IV, 461, X, 42.

J

  • Jitřenka, lat. Aurora, řecky Éós: dcera Titána Hyperíona nebo Palanta, choť Títhónova, matka Memnonova, její slzy jsou rosa; unesla Kefala; VII, 701-714.

K

  • Kadmos (-ma): syn foiníckého krále Agénora, bratr Európin, zakladatel Théb v Boiótii; III, 1-140, manžel Harmonie; jeho dcery Autonoé, Agaué, Ínó, Semelé; po tragédiích svého rodu odešel do Illyrie, kde byli s chotí proměněni v hady. 
  • Kaféreus (ea): mys na Euboi, kde ztroskotalo řecké loďstvo, vracející se od Tróje. 
  • Kaiéta: chůva Aeneova a předhoří s městem téhož jména na rozhraní Latia a Kampánie. Tam prý byla chůva Aeneou pohřbena. 
  • Kaíkos (-ku): řeka v Mýsii, v krajině zvané Teuthránie. 
  • Kaineus (-ea): syn lapithského krále Elta. Býval dívkou, zvanou Kainis (-idy); Neptunus ji proměnil v muže. Přes svou nezranitelnost byl Kentaury zabit; XII, 146-209, 459--535. 
  • Kalais (-ida; vysl. Kalajis): okřídlený syn Boreův, bratr Zétův, s nímž zahnal Harpyje od Fínea; "VII, 4. 
  • Kalaureia: ostrov v Sarónské zátoce. 
  • Kalchás (-anta): věštec Řeků před Trójou, syn Thestorův; XII, 18.
  • Kalliopé (-py, čes. "krásnohlasá"): Múza epického zpěvu, matka Orfeova.
  • Kallirrhoé (-oy): dcera říčního boha Achelóa, druhá choť Alkmaiónova, její synové Akarnán a Amfoteros; v dětském věku zmužněli, aby pomstili smrt otcovu; IX, 414. 
  • Kallistó (-ty): dcera arkadského krále Lykáona, s níž Iuppiter zplodil Arkada. Iuno ji proměnila v medvědici. Iuppiter matku a syna vzal na nebe, ji jako Medvěda, jeho jako Arktofylaka: II, 401-531. 
  • Kalydón (-ónu): hlavní město Aitólie, panství Oineovo, lov kalydónský; VIII, 260-444.
  • Kalymné (-ny): ostrůvek na Rhodu.
  • Kamény (-én), lat. Camenae, staroitalské nymfy zpěvu, jejich jméno bylo mylně odvozováno od slova carmen ("píseň"), a byly ztotožněny s Múzami; bohyně zřídla v háji u brány kapénské.
  • Kanaké (-ky): dcera Aiolova, již prý přelstil Poseidón (Neptunus) v podobě býka. 
  • Kanenta - viz Canens 
  • Kanópos (-pu): egyptské město při záp. ústi Nilu. 
  • Kapaneus (-ea): argejský kníže, jeden ze sedmi hrdinů bojujících proti Thébám. Když chtěl zlézti hradbu, byl od Dia zabit bleskem. 
  • Kapitolium viz Capitolium. 
  • Kapreje: známý ital. ostrov Capri. 
  • Kárie: krajina v jihozáp. M. Asii, obyvatelé: Kárové. 
  • Karpathos (-thu): ostrov mezi Krétou a Rhodem. Poněvadž tam pobýval Próteus, nazývá se tento stařec "karpathský bůh". 
  • Karthaia (-ie): město na ostrově Keu. 
  • Kassandra: dcera Priamova, věštkyně trójská, zneuctěná Aiantem Oileovým; připadla jako kořist Agamenmonovi. 
  • Kassiopeia (-ie): manželka krále Kéfea, matka Andromedina. Prohlašovala se za krásnější než Néreovny. Proto poslal Poseidón na zemi mořskou obludu, jež měla být podle věštby Ammónovy smířena obětovanou Andromedou. Obludu zabil Perseus. 
  • Kastalská jeskyně na Parnásu, v níž byla delfská věštírna a poblíž tekl proslulý kastalský pramen, zasvěcený Múzám a Apollónovi.
  • Kastór - viz Dioskúrové.
  • Kaulón (-ónu): přímořské město v Bruttiu (již. Itálie).
  • Kaunos (-na): syn Mílétův a Kýanein, bratr Byblidin, zakladatel města Kaunu v Kárii; IX, 447-665. 
  • Kaystros (-tru, vysl. Ka-y-stros): řeka v Lýdii, pověstná množstvím labutí.
  • Kefalos (-la): syn Déionův, vnuk Aiolův, Athéňan, manžel Prokridin; VII, 661-865.
  • Kéfénové: aithiopský národ, nazvaný po králi Kéfeovi. 
  • Kéfeus (-ea): aithiopský král, manžel Kassiopein, otec Andromedin, bratr Fíneův, Danaův, Aigyptův, syn Bélův. 
  • Kéfísos (-sa):
    1) Řeka ve Faidě, pramenící na Parnásu. Ovidius si patrně představoval, že teče kolem Delf, nebo míní kastalský pramen, o němž se bájilo, že jej napájí Kéfísos.
    2) Attická řeka. 
  • Keiris : viz Skytla. 
  • Kekrops (-pa): nejstarší prý král athénský, zakladatel Akropole. Zrodil prý se ze země jako zpola člověk, zpola had (proto: dvojtvarý). Podle něho se Athéňané nazývají Kekropovci; kekropský = athénský. Kekropův potomek: Théseus; jeho dcery: Pandrosos, Hersé a Aglaztra. 
  • Kekropovny: dcery Kekropovy: Aglauros, Hersé a Pandrosos. Když jim Minerva svěřila do opatrování koš s Erichthoniem, nahlédly přes zákaz do něho; za trest zešílely a vrhly se z Akropole. Podle